Při tomto rozlišení obrazovky se nacházíte v omezeném režimu stránek, kliknutím přejdete na mobilní verzi.

Palestinec odpočívá před svým krámkem v uličkách Starého města Palestinec odpočívá před svým krámkem v uličkách Starého města

Dvě tváře Hebronu

Hebron je mnohem konzervativnější než nablýskaný a uvolněný Ramalláh. Panuje tu typicky arabský život. Řidiči v autech vášnivě troubí při každé vhodné příležitosti. Ulicemi proplouvají ženy v pestrobarevných abájách. Zelináři na ovocném trhu překřikují jeden druhého, že právě oni mají ty nejčerstvější banány, granátová jablka nebo fíky a pouliční prodejci s červeným fezem na hlavě rozlévají kolemjdoucím kávu z velkého demižonu na zádech. Na první pohled vypadá Hebron jako jakékoli jiné arabské město. Ale není.

Toto všechno platí pouze pro arabskou část. Za vysokými betonovými panely, checkpointy a ostnatými dráhy leží druhý Hebron. Ten židovský. Pod závojem izraelských vlajek zde korzují osadnické rodiny. Mužům se třepotají kolem boků modlitební třásně, hlavu pokrývá nezbytná kipa a za pasem se leskne ledabyle zastrčená pistole.

Domov s mřížemi

Zvědavě si vyšlapuji liduprázdnou ulicí Šuhada, která byla ještě před více než 20 lety obsypaná krámky a život tu naplno pulzoval. Dnes zde postávají jen znudění izraelští vojáci a sem tam se mihne jeden z posledních zdejších obyvatel. Na Šuhadě žije už pouhých 5 rodin. Každý den odolávají vyhrůžkám a útokům osadníků, ale přesto nechtějí opustit své původní domovy. Životy proto tráví za zamřížovanými okny i dveřmi. Nakupovat smí chodit jen do arabské části města, takže každý den absolvují cestu přes checkpoint a zpět.

Přemýšlím, jaké to asi je, odolávat neustálému nátlaku. Když najednou zaslechnu kvílení kol a zpoza rohu se řítí malý pickup se žlutou značkou. Auto přibrzďuje u kolemjdoucího postaršího muže v červenobílé kufíji a z otevřeného okénka na něj začne skupinka osadníků křičet něco hebrejsky. Bouchají při tom dlaněmi do dveří auta a zuřivě gestikulují. Starý pán je očividně otřesený. Po pár vteřinách auto zrychluje a mizí za dalším rohem.

"Kde jsou vojáci?" rozhlížím se. Na místo spěchají pozorovatelé z organizace TIPH, která má za úkol dohlížet na bezpečnost všech obyvatel města. Pozdě. Auto křivolakými uličkami už dávno zmizelo.

Goldsteinův masakr

Historie Hebronu je stejně krvavá, jako celé izraelsko-arabské vztahy. V roce 1929 došlo po dlouhém období relativně mírumilovného soužití k útoku na místní Židovskou menšinu ze strany Arabů. Desítky lidí zavraždili a zbytek vystěhovali. Obrat nastal v roce 1967 po obsazení Západního břehu Izraelem. Ultraortodoxní Židé začali, v rozporu s izraelským právem, obsazovat části města, které jsou dnes známé jako sektor H2.

Fanatismus a radikalismus vyvrcholil v zimě roku 1994, kdy americký ortodoxní židovský lékař Baruch Goldstein vstoupil do Abrahámovy mešity, postřílel 29 modlících se mužů a chlapců a další skoro dvě stovky zranil. Je ironické, že právě v důsledku této masové vraždy došlo k vystěhování arabského obyvatelstva z části centra města a obě komunity jsou dnes oddělené betonovou zdí. Dnes žije v okupovaném Hebronu několik set obyvatel z osadnických rodin, které chrání několik tisíc vojáků izraelské armády.

Na hranici obou světů

Jaké to ve skutečnosti je, žít skoro ve válečné zóně, mi přiblížila Zulejka Muchtasíbová. Šarmantní, energická, starší paní s perfektní angličtinou. Mezi sousedy se těší hluboké úctě, před pár lety založila mateřskou školku přímo na rozhraní obou částí města.

"Jsme zavření za betonovou zdí a ostnatým drátem," shrnuje klidným, ale vážným hlasem. Vždy když se zmiňuji o druhé části města jako židovské, smířlivě mě opraví, že celý Hebron byl po tisíce let arabský a druhá část je dnes pouze okupovaná. Tedy ne židovská.

Ze střechy jejího domu je úžasný výhled na starobylé kamenné domy Starého města. Z té vedlejší si nás už poměřuje izraelský voják na hlídce. Stojíme od sebe ne dál než 8 metrů. Prostě na šířku ulice. "Klidně si tady foť jak chceš. Párkrát jsem s jejich důstojníkem měla ostřejší výměnu názorů. Pokud se jim to nelíbí, mají si posádku posunout na kopec za město," odpovídá pobaveně na můj dotaz týkající se focení.

Zulejka zvážní ve chvíli, kdy se ptám na soužití s vojáky a osadníky. "Někdy bývají agresivní," připouští. "Nejhorší je to v ulicích, které sousedí s obsazenými domy v centru města. Osadníci křičí na lidi sprosťárny, hází dolů odpadky a kamení. Ulice musí být shora zakryté plotem, který vše zachytává."

Když se procházím po jedné ze zmíněných ulic a objektivem zaměřím stanoviště izraelské armády nad pletivem, zatahá mě někdo za rukáv. Čekám další z prodejních rituálů, jenže tentokrát ne. Stojí za mnou sice obchodník z vedlejšího krámku, ale nemá v úmyslu mi cokoli prodávat. Jen smutně poznamená: “Já jsem tam bydlel a musel odejít. Foť a řekni to doma.”


Pro hlubší pochopení problematiky na Blízkém východě doporučuji k přečtení knihu bývalého zpravodaje ČRo Břetislava Turečka Nesvatá válka o Svatou zemi. Kniha je založená převážně na reportážích, nesnaží se hodnotit situaci a naopak se zamýšlí nad vztahy z pohledu obou stran. Jako zpravodaj měl Břetislav Tureček příležitost setkat se se stovkami lidí, kteří nějakým způsobem vstupují do konfliktu a složit tak zajímavou mozaiku palestinsko-izraelských vztahů. 

Hebron je mnohem konzervativnější než nablýskaný a uvolněný Ramalláh. Panuje tu typicky arabský život. Řidiči v autech vášnivě troubí při každé vhodné příležitosti. Ulicemi proplouvají ženy v pestrobarevných abájách. Zelináři na ovocném trhu překřikují jeden druhého, že právě oni mají ty nejčerstvější banány, granátová jablka nebo fíky a pouliční prodejci s červeným fezem na hlavě rozlévají kolemjdoucím kávu z velkého demižonu na zádech. Na první pohled vypadá Hebron jako jakékoli jiné arabské město. Ale není.

Toto všechno platí pouze pro arabskou část. Za vysokými betonovými panely, checkpointy a ostnatými dráhy leží druhý Hebron. Ten židovský. Pod závojem izraelských vlajek zde korzují osadnické rodiny. Mužům se třepotají kolem boků modlitební třásně, hlavu pokrývá nezbytná kipa a za pasem se leskne ledabyle zastrčená pistole.

Domov s mřížemi

Zvědavě si vyšlapuji liduprázdnou ulicí Šuhada, která byla ještě před více než 20 lety obsypaná krámky a život tu naplno pulzoval. Dnes zde postávají jen znudění izraelští vojáci a sem tam se mihne jeden z posledních zdejších obyvatel. Na Šuhadě žije už pouhých 5 rodin. Každý den odolávají vyhrůžkám a útokům osadníků, ale přesto nechtějí opustit své původní domovy. Životy proto tráví za zamřížovanými okny i dveřmi. Nakupovat smí chodit jen do arabské části města, takže každý den absolvují cestu přes checkpoint a zpět.

Přemýšlím, jaké to asi je, odolávat neustálému nátlaku. Když najednou zaslechnu kvílení kol a zpoza rohu se řítí malý pickup se žlutou značkou. Auto přibrzďuje u kolemjdoucího postaršího muže v červenobílé kufíji a z otevřeného okénka na něj začne skupinka osadníků křičet něco hebrejsky. Bouchají při tom dlaněmi do dveří auta a zuřivě gestikulují. Starý pán je očividně otřesený. Po pár vteřinách auto zrychluje a mizí za dalším rohem.

"Kde jsou vojáci?" rozhlížím se. Na místo spěchají pozorovatelé z organizace TIPH, která má za úkol dohlížet na bezpečnost všech obyvatel města. Pozdě. Auto křivolakými uličkami už dávno zmizelo.

Goldsteinův masakr

Historie Hebronu je stejně krvavá, jako celé izraelsko-arabské vztahy. V roce 1929 došlo po dlouhém období relativně mírumilovného soužití k útoku na místní Židovskou menšinu ze strany Arabů. Desítky lidí zavraždili a zbytek vystěhovali. Obrat nastal v roce 1967 po obsazení Západního břehu Izraelem. Ultraortodoxní Židé začali, v rozporu s izraelským právem, obsazovat části města, které jsou dnes známé jako sektor H2.

Fanatismus a radikalismus vyvrcholil v zimě roku 1994, kdy americký ortodoxní židovský lékař Baruch Goldstein vstoupil do Abrahámovy mešity, postřílel 29 modlících se mužů a chlapců a další skoro dvě stovky zranil. Je ironické, že právě v důsledku této masové vraždy došlo k vystěhování arabského obyvatelstva z části centra města a obě komunity jsou dnes oddělené betonovou zdí. Dnes žije v okupovaném Hebronu několik set obyvatel z osadnických rodin, které chrání několik tisíc vojáků izraelské armády.

Na hranici obou světů

Jaké to ve skutečnosti je, žít skoro ve válečné zóně, mi přiblížila Zulejka Muchtasíbová. Šarmantní, energická, starší paní s perfektní angličtinou. Mezi sousedy se těší hluboké úctě, před pár lety založila mateřskou školku přímo na rozhraní obou částí města.

"Jsme zavření za betonovou zdí a ostnatým drátem," shrnuje klidným, ale vážným hlasem. Vždy když se zmiňuji o druhé části města jako židovské, smířlivě mě opraví, že celý Hebron byl po tisíce let arabský a druhá část je dnes pouze okupovaná. Tedy ne židovská.

Ze střechy jejího domu je úžasný výhled na starobylé kamenné domy Starého města. Z té vedlejší si nás už poměřuje izraelský voják na hlídce. Stojíme od sebe ne dál než 8 metrů. Prostě na šířku ulice. "Klidně si tady foť jak chceš. Párkrát jsem s jejich důstojníkem měla ostřejší výměnu názorů. Pokud se jim to nelíbí, mají si posádku posunout na kopec za město," odpovídá pobaveně na můj dotaz týkající se focení.

Zulejka zvážní ve chvíli, kdy se ptám na soužití s vojáky a osadníky. "Někdy bývají agresivní," připouští. "Nejhorší je to v ulicích, které sousedí s obsazenými domy v centru města. Osadníci křičí na lidi sprosťárny, hází dolů odpadky a kamení. Ulice musí být shora zakryté plotem, který vše zachytává."

Když se procházím po jedné ze zmíněných ulic a objektivem zaměřím stanoviště izraelské armády nad pletivem, zatahá mě někdo za rukáv. Čekám další z prodejních rituálů, jenže tentokrát ne. Stojí za mnou sice obchodník z vedlejšího krámku, ale nemá v úmyslu mi cokoli prodávat. Jen smutně poznamená: “Já jsem tam bydlel a musel odejít. Foť a řekni to doma.”


Pro hlubší pochopení problematiky na Blízkém východě doporučuji k přečtení knihu bývalého zpravodaje ČRo Břetislava Turečka Nesvatá válka o Svatou zemi. Kniha je založená převážně na reportážích, nesnaží se hodnotit situaci a naopak se zamýšlí nad vztahy z pohledu obou stran. Jako zpravodaj měl Břetislav Tureček příležitost setkat se se stovkami lidí, kteří nějakým způsobem vstupují do konfliktu a složit tak zajímavou mozaiku palestinsko-izraelských vztahů. 

Liduprázdná ulice Šuhada v okupované hebronské zóně H2 Liduprázdná ulice Šuhada v okupované hebronské zóně H2 Staré město v palestinské části města Staré město v palestinské části města Starý Palestinec se snaží dostat k Abrahámově mešitě přes izraelský kontrolní checkpoint Starý Palestinec se snaží dostat k Abrahámově mešitě přes izraelský kontrolní checkpoint Ochranný plot zachytává kameny a odpadky, které z okolních domů hází židovští osadníci Ochranný plot zachytává kameny a odpadky, které z okolních domů hází židovští osadníci Ulice je neprůchozí, za zdí jsou domy obsazené židovskými osadníky Ulice je neprůchozí, za zdí jsou domy obsazené židovskými osadníky

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používání tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozumím