Při tomto rozlišení obrazovky se nacházíte v omezeném režimu stránek, kliknutím přejdete na mobilní verzi.

Na vrchol zbývá ještě hodně dlouhá cesta Na vrchol zbývá ještě hodně dlouhá cesta

Jak jsem se škrábal na Kazbek

Nepřišel jsem zdolat horu za každou cenu, překonat sám sebe nebo si bůhvíco dokázat. Tím co mě na výstupu přitahovalo, bylo poznání života tam nahoře, extrémní kempování, dechberoucí výhledy a dát si i trochu do těla. To vše jsem během výpravy dostal. Takže mě až tolik nemrzí, že jsem vrcholu nakonec nedosáhl. I když ten slastný pocit zdolání vytoužené mety stejně trochu chybí.

Slunce se pomalu vyhouplo nad štíty Kavkazu a teplé paprsky projasnily celtu nad naší hlavou. S romantickým výhledem na starobylý klášter Gergeti přímo ze spacáku, se i ranní zima a vlhkost snáší mnohem líp. Ke kostelu se sjíždějí první džípy s turisty, my však máme namířeno opačným směrem. Balíme spacák, stan, nabíráme vodu do všech možných nádob a vyrážíme na kopec nad kempovacím pláckem. Vedle spící Rusové již mají přistavené koně, které jim vynesou všechny těžké batohy až k bývalé meteorologické stanici. My si vše táhneme na hřbetu vlastním.

Březovým lesem stoupáme velice pomalu. Cesta dál vede po travnatých loukách, chvílemi mírně stoupá, jindy se musíme drápat do prudkých svahů. Na rovném paloučku padám vyčerpáním. Shazuji krosnu, jen tak ležím, dívám se do nebe a přemýšlím, proč sakra lezu na nějakej kopec, když se všichni ostatní koupou u Černého moře. Zuby trhám první energetický sáček a jeho obsah vysávám na jeden hlt. Gel působí jako zázračný lektvar pro Asterixe a během pár minut jsem zase schopný pokračovat.   

Ve stoupání pod sedlem Arša se měkoučký travnatý koberec mění ve strmou kamenitou stezku. Mohyla nahoře v sedle znamená pro mnohé konečnou. Zde se odděluje “zrno od plev”. Někteří turisté se vrací zpět do Kazbegi, zatímco ostatní pokračují přes ledovec k Bethlemi Hut.

Slunce se posunulo na své každodenní cestě povážlivě nad obzor a je čas hledat místo na spaní. Už je jasné, že k Bethlemi hut dnes nedojdeme. Na travnaté planině v dálce naštěstí vidíme obrysy tábořiště. A protože se nad našimi hlavami začínají sbírat tmavé mraky, není na co čekat. V začínájícím dešti klopýtáme po kamenité stezce dolů k ledovcové řece. Přeskakujeme prudký potok po kluzkých kamenech a škrábeme se korytem na travnatou pláň. Rychle postavit konstrukci, zapíchat kolíky a natáhnout plachtu. Rychleji jsem stan v životě nepostavil.

Po náročném dni následuje zasloužená odměna. Na kovovém vařiči roztápíme lihové tablety a z krosny vytahujeme instantní polévky. Ve třech tisících metrech plamen nehoří moc silně, stačí však počkat o něco déle a voda v ešusu už bublá. Zatímco večer letí teplota strmě dolů, po teplé polévce v žaludku je odhodlání pokračovat zase na maximu.

Ledovec

Budíme se do studeného rána a střecha stanu je zevnitř posetá krůpějemi rosy. Počasí nám moc nepřeje. Na obloze se honí tmavé mraky kovové barvy a sem tam spadne nějaká kapka. Ledový vítr štípe do tváří, stačí však udělat pár kroků se zátěží a už je zase teplo. Tráva se definitivně vytratila a nyní šlapeme už jen po kamenech. Vyhýbáme se obrovským balvanům, které jsou ledabyle rozeseté na cestě. Místy stezka dokonce mizí a musíme se navigovat malými mohylkami z kamenů, které určují směr.

Konečně ledovec. Chvíli jen stojíme a zíráme. Máme před sebou obrovskou masu ledu, ze které stékají desítky malých pramínků i mohutných potoků vody. Při pohledu na jeskyni pod ledovcem přemýšlím, jak je asi silný. Do dutiny pod ledem by se pohodlně vešel dospělý člověk.   

Uvažujeme, zda nasadit mačky a navázat se. Ze svahu scházejí horolezci jen v pohorách, tak to zkoušíme bez želez také. Zpočátku podrážky na kluzkém krystalovitém ledu podkluzují, jale stačí chvilka tréninku a máme zase stabilitu. Krok za krokem opatrně stoupáme po ledovém kopci vzhůru. Míjíme první trhliny, které jsou malé a dobře viditelné. V jednu chvíli je krásně slyšet, jak masa ledu skřípe a praská.

Náhle se obloha zatahuje a celý ledovec halí bílá tma. Není vidět dál než na pár kroků. Opatrně našlapujeme a snažíme se podle rad stáčet k pravé straně ledové pláně. Veškeré orientační body zmizely, proto odhadujeme směr podle čerstvých koňských exkrementů, které na ledovci zůstaly po nosičích. Hromádka za hromádkou nás naviguje podél hlubokých trhlin stále nahoru.

Cítíme se už trochu nejistí naším směrem, když počasí nečekaně ukazuje svoji vlídnou tvář. Na pár minut se bílá mračna rozejdou a stanice vykoukne vpravo nad námi. Zbývá už jen nějakých 200 výškových metrů. Nahoru mě netáhne nic víc než touha po teplém jídle a spacáku.

Base camp

U chaty je plno. Na kamenné pláni mezi bývalou meteostanicí a Kazbekem stojí asi patnáct stanů. Všichni vaří nebo se připravují na noční výstup. My vybíráme vhodné místo pro postavení našeho stanu. V noci prý hodně fouká směrem od stanice, proto se snažíme vybrat místo s kamennou zástěnou zády k chatě. Nechceme nic ponechat náhodě a pro jistotu upevňujeme plachtu ještě velkými balvany.

Teplá večeře dělá divy. Navrch se láduju ještě sušeným masem a je mi báječně. Tentokrát si dopřejeme i trochu luxusu a během noci necháme naše krosny venku. Chceme se konečně dobře vyspat a být připraveni na zítřek. Táborem se bohužel šíří informace, že poslední vhodná možnost na výstup je tuto noc. Snad je to jen výmysl. Slunce ještě celé ani nezašlo za ledovcový svah a já už ležím zachumlaný ve spacáku. V noci má rtuť teploměru spadnout pod nulu. Dovnitř spacáku si proto balím boty, telefon a láhev s vodou. Mezi karimatku a spacák pokládám ještě zimní bundu jako další vrstvu, abych odizoloval chlad z podlahy. Ledový vítr mává naším příbytkem tak silně, že mám celtu chvílemi nalepenou na celém obličeji. Stanové tyče se ohýbají jako proutky a celá konstrukce tančí nad hlavou jako při baletním koncertu.  

Zklamání vykupené nádherným představením přírody

Za naši snahu a vůli dostat se až sem, nás příroda ráno odměňuje tím nejlepším co má. Nejúžasnějším východem slunce, který se nedá zažít jinde, než ve vysokých horách. Jak slunce pomalu vystupuje zpoza kavkazských velehor, zalévají paprsky celou plošinu i horu Kazbek nádherným oranžovým závojem.

Je čas na aklimatizaci. Vydáváme se na cestu, která vede po kamenité suti k dalšímu ledovci. Připadám jako na písečných dunách. Místo pouště se však prodíráme sopečným pískem, bahnem a kameny, které kloužou jako na skluzavce. V protisměru nás míjí neúspěšní horolezci nočního výstupu. V jejich tvářích je možné číst vyčerpání a zklamání. Zanedlouho však i nás čeká podobný osud. Poslední balónek naděje definitivně propichuje předpověď počasí. Meteorologové hlásí zataženo a dva dny silných srážek. Je jasné, že Kazbek pro tentokrát nezdoláme.


Výstup na Kazbek není jen nějaký trek. Podle západoalpské klasifikační stupnice splňuje obtížnost PD, tedy "poměrně obtížný výstup s nezbytným použitím maček a cepínů".

Před expedicí bylo potřeba vše důkladně teoreticky nastudovat. Jak se pohybovat na ledovci, navázání dvoučlenného týmu nebo první pomoc. Veškeré důležité informace jsou přehledně zpracované na stránkách Horolezecké metodiky. V době našeho výstupu však riziko nebylo velké.

Asi nejlepším zdrojem detailních informací pro samotný výstup na Kazbeg je web o alpinismu a vysokohorské turistice Horalka.org. David Smrkovský na něm do největších podrobností popisuje průběh cesty s mnoha fotografiemi jednotlivých úseků. 

 

Nepřišel jsem zdolat horu za každou cenu, překonat sám sebe nebo si bůhvíco dokázat. Tím co mě na výstupu přitahovalo, bylo poznání života tam nahoře, extrémní kempování, dechberoucí výhledy a dát si i trochu do těla. To vše jsem během výpravy dostal. Takže mě až tolik nemrzí, že jsem vrcholu nakonec nedosáhl. I když ten slastný pocit zdolání vytoužené mety stejně trochu chybí.

Slunce se pomalu vyhouplo nad štíty Kavkazu a teplé paprsky projasnily celtu nad naší hlavou. S romantickým výhledem na starobylý klášter Gergeti přímo ze spacáku, se i ranní zima a vlhkost snáší mnohem líp. Ke kostelu se sjíždějí první džípy s turisty, my však máme namířeno opačným směrem. Balíme spacák, stan, nabíráme vodu do všech možných nádob a vyrážíme na kopec nad kempovacím pláckem. Vedle spící Rusové již mají přistavené koně, které jim vynesou všechny těžké batohy až k bývalé meteorologické stanici. My si vše táhneme na hřbetu vlastním.

Březovým lesem stoupáme velice pomalu. Cesta dál vede po travnatých loukách, chvílemi mírně stoupá, jindy se musíme drápat do prudkých svahů. Na rovném paloučku padám vyčerpáním. Shazuji krosnu, jen tak ležím, dívám se do nebe a přemýšlím, proč sakra lezu na nějakej kopec, když se všichni ostatní koupou u Černého moře. Zuby trhám první energetický sáček a jeho obsah vysávám na jeden hlt. Gel působí jako zázračný lektvar pro Asterixe a během pár minut jsem zase schopný pokračovat.   

Ve stoupání pod sedlem Arša se měkoučký travnatý koberec mění ve strmou kamenitou stezku. Mohyla nahoře v sedle znamená pro mnohé konečnou. Zde se odděluje “zrno od plev”. Někteří turisté se vrací zpět do Kazbegi, zatímco ostatní pokračují přes ledovec k Bethlemi Hut.

Slunce se posunulo na své každodenní cestě povážlivě nad obzor a je čas hledat místo na spaní. Už je jasné, že k Bethlemi hut dnes nedojdeme. Na travnaté planině v dálce naštěstí vidíme obrysy tábořiště. A protože se nad našimi hlavami začínají sbírat tmavé mraky, není na co čekat. V začínájícím dešti klopýtáme po kamenité stezce dolů k ledovcové řece. Přeskakujeme prudký potok po kluzkých kamenech a škrábeme se korytem na travnatou pláň. Rychle postavit konstrukci, zapíchat kolíky a natáhnout plachtu. Rychleji jsem stan v životě nepostavil.

Po náročném dni následuje zasloužená odměna. Na kovovém vařiči roztápíme lihové tablety a z krosny vytahujeme instantní polévky. Ve třech tisících metrech plamen nehoří moc silně, stačí však počkat o něco déle a voda v ešusu už bublá. Zatímco večer letí teplota strmě dolů, po teplé polévce v žaludku je odhodlání pokračovat zase na maximu.

Ledovec

Budíme se do studeného rána a střecha stanu je zevnitř posetá krůpějemi rosy. Počasí nám moc nepřeje. Na obloze se honí tmavé mraky kovové barvy a sem tam spadne nějaká kapka. Ledový vítr štípe do tváří, stačí však udělat pár kroků se zátěží a už je zase teplo. Tráva se definitivně vytratila a nyní šlapeme už jen po kamenech. Vyhýbáme se obrovským balvanům, které jsou ledabyle rozeseté na cestě. Místy stezka dokonce mizí a musíme se navigovat malými mohylkami z kamenů, které určují směr.

Konečně ledovec. Chvíli jen stojíme a zíráme. Máme před sebou obrovskou masu ledu, ze které stékají desítky malých pramínků i mohutných potoků vody. Při pohledu na jeskyni pod ledovcem přemýšlím, jak je asi silný. Do dutiny pod ledem by se pohodlně vešel dospělý člověk.   

Uvažujeme, zda nasadit mačky a navázat se. Ze svahu scházejí horolezci jen v pohorách, tak to zkoušíme bez želez také. Zpočátku podrážky na kluzkém krystalovitém ledu podkluzují, jale stačí chvilka tréninku a máme zase stabilitu. Krok za krokem opatrně stoupáme po ledovém kopci vzhůru. Míjíme první trhliny, které jsou malé a dobře viditelné. V jednu chvíli je krásně slyšet, jak masa ledu skřípe a praská.

Náhle se obloha zatahuje a celý ledovec halí bílá tma. Není vidět dál než na pár kroků. Opatrně našlapujeme a snažíme se podle rad stáčet k pravé straně ledové pláně. Veškeré orientační body zmizely, proto odhadujeme směr podle čerstvých koňských exkrementů, které na ledovci zůstaly po nosičích. Hromádka za hromádkou nás naviguje podél hlubokých trhlin stále nahoru.

Cítíme se už trochu nejistí naším směrem, když počasí nečekaně ukazuje svoji vlídnou tvář. Na pár minut se bílá mračna rozejdou a stanice vykoukne vpravo nad námi. Zbývá už jen nějakých 200 výškových metrů. Nahoru mě netáhne nic víc než touha po teplém jídle a spacáku.

Base camp

U chaty je plno. Na kamenné pláni mezi bývalou meteostanicí a Kazbekem stojí asi patnáct stanů. Všichni vaří nebo se připravují na noční výstup. My vybíráme vhodné místo pro postavení našeho stanu. V noci prý hodně fouká směrem od stanice, proto se snažíme vybrat místo s kamennou zástěnou zády k chatě. Nechceme nic ponechat náhodě a pro jistotu upevňujeme plachtu ještě velkými balvany.

Teplá večeře dělá divy. Navrch se láduju ještě sušeným masem a je mi báječně. Tentokrát si dopřejeme i trochu luxusu a během noci necháme naše krosny venku. Chceme se konečně dobře vyspat a být připraveni na zítřek. Táborem se bohužel šíří informace, že poslední vhodná možnost na výstup je tuto noc. Snad je to jen výmysl. Slunce ještě celé ani nezašlo za ledovcový svah a já už ležím zachumlaný ve spacáku. V noci má rtuť teploměru spadnout pod nulu. Dovnitř spacáku si proto balím boty, telefon a láhev s vodou. Mezi karimatku a spacák pokládám ještě zimní bundu jako další vrstvu, abych odizoloval chlad z podlahy. Ledový vítr mává naším příbytkem tak silně, že mám celtu chvílemi nalepenou na celém obličeji. Stanové tyče se ohýbají jako proutky a celá konstrukce tančí nad hlavou jako při baletním koncertu.  

Zklamání vykupené nádherným představením přírody

Za naši snahu a vůli dostat se až sem, nás příroda ráno odměňuje tím nejlepším co má. Nejúžasnějším východem slunce, který se nedá zažít jinde, než ve vysokých horách. Jak slunce pomalu vystupuje zpoza kavkazských velehor, zalévají paprsky celou plošinu i horu Kazbek nádherným oranžovým závojem.

Je čas na aklimatizaci. Vydáváme se na cestu, která vede po kamenité suti k dalšímu ledovci. Připadám jako na písečných dunách. Místo pouště se však prodíráme sopečným pískem, bahnem a kameny, které kloužou jako na skluzavce. V protisměru nás míjí neúspěšní horolezci nočního výstupu. V jejich tvářích je možné číst vyčerpání a zklamání. Zanedlouho však i nás čeká podobný osud. Poslední balónek naděje definitivně propichuje předpověď počasí. Meteorologové hlásí zataženo a dva dny silných srážek. Je jasné, že Kazbek pro tentokrát nezdoláme.


Výstup na Kazbek není jen nějaký trek. Podle západoalpské klasifikační stupnice splňuje obtížnost PD, tedy "poměrně obtížný výstup s nezbytným použitím maček a cepínů".

Před expedicí bylo potřeba vše důkladně teoreticky nastudovat. Jak se pohybovat na ledovci, navázání dvoučlenného týmu nebo první pomoc. Veškeré důležité informace jsou přehledně zpracované na stránkách Horolezecké metodiky. V době našeho výstupu však riziko nebylo velké.

Asi nejlepším zdrojem detailních informací pro samotný výstup na Kazbeg je web o alpinismu a vysokohorské turistice Horalka.org. David Smrkovský na něm do největších podrobností popisuje průběh cesty s mnoha fotografiemi jednotlivých úseků. 

 

Jediný záchod, kde se dveře nezavírají. Kadibudka s nejlepším výhledem. Jediný záchod, kde se dveře nezavírají. Kadibudka s nejlepším výhledem. Fakt jsme měli vzít koně a nechat si krosny vytáhnout nahoru. Fakt jsme měli vzít koně a nechat si krosny vytáhnout nahoru. Stojí za to přivstat si a pozorovat fantastické představení přírody Stojí za to přivstat si a pozorovat fantastické představení přírody Ledovec Gergeti a kavkazské štíty v pozdním odpoledni Ledovec Gergeti a kavkazské štíty v pozdním odpoledni Místo turistických ukazatelů určují cestu mohyly z kamení Místo turistických ukazatelů určují cestu mohyly z kamení Bývalá meteorologická stanice, dnes Bethlemi hut Bývalá meteorologická stanice, dnes Bethlemi hut Ledovec Gergeti. Jde to nakonec i bez maček. Ledovec Gergeti. Jde to nakonec i bez maček.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používání tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozumím