Petr Vondrlík

kontakt: napistemi@pasapusu.cz
Mé reportáže můžeš sledovat také na Facebooku a Instagramu.

Mrkni na můj rozhovor, který jsem poskytnul pro magazín Lidé a země.

---

Je skvělé vidět Tádž Mahál, ale mnohem lepší je pozorovat ubíhající krajinu Rádžastánu z pryčny 4. třídy indických železnic. Je okouzlující navštívit Teherán, ale ještě lepší je osobně poznat jeho obyvatele a chvíli u nich bydlet.

Všiml jsem si jedné zajímavosti. Čím je cesta luxusnější a pohodlnější, tím míň dobrodružství přináší. Ještě se mi nestalo, že bych zažil něco neobvyklého v 1. třídě vlaku nebo čtyřhvězdičkovém hotelu. Byla by ovšem lež tvrdit, že mi po skoro měsíčním putování Íránem nebodla horká koupel a king-size bed v Dubaji. Podle mě by skutečné cestování nemělo být o latéčku s obrázkem na hlavním náměstí, selfie před katedrálou a shoppingu v outletu.

Vždy když se vydávám na cesty, snažím se nastudovat co nejvíc informací o společnosti, politickém prostředí i historii každé země. A hlavně se stýkám s místními lidmi (k čemuž mi pomáhá couchsurfing). Bez toho by nemohly vzniknout reportáže z Iráckého Kurdistánu, Bejrútu nebo o pití v Rusku.

Co si člověk vybaví z výpravy po letech? Rok stavby Modré mešity nebo jízdu horskými serpentimani Pamir Highway v Tádžikistánu? A co teprve týden na palubě vlaku Transsibiřské magistrály.

Během mého půlročního života ve Vietnamu jsem si vyzkoušel, jaké to je žít v zemi s naprosto odlišnou mentalitou i kulturou. Obzvlášť Hanoj mi přišla někdy vyčerpávající, ale celkově to byla úžasná část mého života.

Mojí druhou srdeční záležitostí je Indie. Strávil jsem zde přes 3 měsíce a rozhodně to nebyla láska na první pohled. Nejdřív jsem tu zemi nenáviděl. Lidé kálející na veřejnosti, krávy na nástupištích nebo přeplněné indické vlaky mě při prvním setkání odrazovaly. Časem jsme si však s Indií byli blíž a blíž a dnes jsme spolu kamarádi. Během mých cest jsem nakouknul do Bombaje, utopického města Auroville, kde se peníze používají jen pro styk s vnějším světem nebo jednoho z nejposvátnějších hinduistických měst Váránasí.

Mám rád bizarní místa, která jsou propojená s více či méně zajímavými historickými událostmi. Černobyl s Pripjatí nebo Pyramiden na Špicberkách patří mezi ty nejzajímavější. Zapomenout nesmím ani na fenomén Hippie trail. Je ironií osudu, že jsem musel letět až na Špicberky, abych tam úplnou náhodou potkal pamětníka těchto dobrodružných, spirituálních a hašišových cest 70. let.

Jsem odpůrce konzumního cestování. Nikdy mě nepřestane udivovat, kolik lidí jede do Vietnamu s průvodcem Lonely Planet v batůžku a mimo prodejce na trhu nebo turistického agenta se nesetkají ani s běžnými Vietnamci, ani se skutečným životem v této zemi. Je to jako mít moderní telefon, ale dostat se jen k hraní hada. 

Hodnota cestování podle mě není v památkách nebo krásných plážích, ale v pochopení vztahů, souvislostí a života v různých částech světa. Podle mého názoru se proto člověk neobejde bez politického, historického a kulturního rozhledu. Když vidím, že lidé, kteří se chystají do Íránu, neznají tak základní zdvořilostní záležitost jako je taarof a už vůbec s ní neumí pracovat, bývá mi smutno. Opravdu je dnešní cestování tak konzumní a ignorantskou zábavou?

Cestování musí taky trochu bolet.

Nejsem zrovna extrovertní člověk, ale potkávání nových lidí mě při cestách hodně baví. Nejlepší setkání jsou ta neplánovaná. Když si fakt sednete a dáte pár piv, potom uskutečníte třeba cestu do válečné zóny ("cheers Alex").  

Moje motto: 4. třída indických železnic ti dá víc než čtyřhvězdičkový hotel v Dubaji.

Knihy, které mi rozšířily obzory při cestování

• Nesvatá válka o svatou zemi (Břetislav Tureček)
• Blízký východ nad propastí (Břetislav Tureček)
• Mezi mýty a minarety (Kmoníček, Mendel, Pelikán, Tureček - Rovenský)
• Šantaram (Gregory David Roberts)
• Couchsurfing v Rusku (Stefan Orth)
• Pchjongjang (Guy Delisle)
• Jeruzalém (Guy Delisle)
• Šen Čen (Guy Delisle)
• Ztracený obzor (James Hilton)
• Jediný svět (Pavla Jazairi)
• Rusko – vagon třetí třídy (Natalja Ključarjovová)
• Kdo ví, kde budu zítra (Tomáš Etzler, Jindřich Šídlo)
• Poslední stop: Afrika (Tomáš Poláček)
• Černobyl: Historie jaderné katastrofy (Sehii Plokhy)
• Mezi dvěma Kimy – na studiích v KLDR (Nina Špitálníková)
• Svědectví o životě v KLDR (Nina Špitálníková)
• V zajetí geografie (Tim Marshall)
• Hippie trail – A history (Sharif Gemie, Brian Ireland)
• Novinářem v Číně – Co jsem to proboha udělal (Tomáš Etzler)
• Kasta a basta (Pavel Hons)

A ty, které mi leží rozečtené na nočním stolku

• Palestina (Noam Chomsky, Ilan Pappé)
• Svár bratří v domě izraelském (Theodor Much, Karel Pfeifer)
• Země, které neexistují (Nick Middleton)
• Cosi divného v mé hlavě (Orhan Pamuk)
• Z Izrastiny s láskou (Jakub Szántó)

Komu fandím

Skvělým webem, na kterém je možné se "nachytřit" před cestou do Indie je tybrdo.cz. Obsahuje praktické články, zajímavé postřehy ze života Indů i trochu zamyšlení. Rozhodně jeden z non-bullshit webů o cestování, který jde do hloubky.

Kdokoli se chystá do hor, měl by zavítat na zahorami.cz. Kubův web ale obsahuje mnohem víc než jen články o trecích. Sám jsem připravil pár praktických rad pro cestování po Vietnamu.

Další zajímavou stránkou je web o cestování skompasem.cz. Naleznete v něm mnoho cestopisných, zeměpisných i dějepisných článků.

Na festivalu Obzory o cestování a aktivitách v přírodě, jsem v listopadu 2017 vystupoval  v moderované diskusi jako jeden z přednášejících. Návštěvníky jsem seznámil s mým pohledem na krásy i nástrahy cestování po Indii.

A komu ne

Co původně začalo jako zajímavá aplikace pro sdílené bydlení, přerostlo v nekontrolované obsazování měst. V Praze, Benátkách nebo Amsterdamu tento konzumní turizmus vyhání starousedlíky ze svých domovů. Proto podporuji iniciativu StopAirBnB. V případě že jsi cestovatel, jdi do couchsurfingu a pokud turista, ubytuj se v hotelu nebo hostelu.