pasapusu.cz EXPLORER

Při tomto rozlišení obrazovky se nacházíte v omezeném režimu stránek, kliknutím přejdete na mobilní verzi.

Ugandská železnice a “Lunatic Express”

Historická lokomotiva East African Railways Historická lokomotiva East African Railways

Šílený expres. Těžko hledat trefnější výraz pro osud, který potkal budování této východoafrické dráhy. Astronomické náklady a ohromné lidské ztráty během stavby daly této železnici posměšný název Lunatic Express.

Železnice byla pro Brity strategickým geopolitickým projektem. Měla totiž bránit jejich zájmy na území Protektorátu Východní Afriky před Němci, kteří okupovali oblasti nedaleké Německé Východní Afriky.

Lokomotiva EC5  byla na Ugandské dráze v provozu od roku 1945

Výstavbou železnice, která získala své jméno podle cílové stanice, kterou však nikdy fyzicky nedosáhla, byl pověřen George Whitehouse. Tento britský inženýr měl bohaté zkušenosti s výstavbou tratí v Indii nebo Jižní Africe. Tak ambiciózní a komplikovaný projekt však ještě nedělal. 

Stavba jednokolejné tratě s rozchodem pouhých 1000 mm začala v roce 1896 z přístavu Mombasa. Většinu dělníků i inženýrů tvořili Indové. Těžko v Britském impériu hledat zkušenější železniční stavitele, kteří byli současně zvyklí na místní tropické podmínky. Nabídky pravidelného příjmu a cestování i jídla zdarma využilo celkem 36 000 pracovníků, kteří se k projektu přidali. Část z dnešní početné indické komunity v Keni tvoří potomci těchto železničních stavitelů.

Lokomotiva East African Railways třídy 29 z roku 1955

Těžkosti začaly hned v prvním roce. K malárii a písečným bouřím se přidali ještě krvelační lvi, kteří v oblasti Tsavo útočili na stavitele. Jejich příběh je skoro mystický. Šelmy se nebály ohňů, byly schopné dostat se i přes trnové ploty z akácií, vyhýbaly se důmyslným pastem a odvážily se dokonce i do táborů, ze kterých svoji oběť odvlekly a poté sežraly. Když se útoky začaly stupňovat, stovky dělníků raději uprchly a stavba se dokonce na čas zastavila. Lvi byli nakonec zastřeleni po dlouhém stopování a dnes jsou vystaveni v chicagském Field Museum.

Následující léta pokračovala stavba před Mtito Andrei, Kibwezi, Konzu, až v roce 1899 dosáhla Nairobi. V té době však Nairobi nebylo žádným milníkem, jen jednou zastávkou z mnoha, kolem které začalo vznikat malé město. Až po desítkách let se z vesnice stala důležitá obchodní metropole celé východní Afriky.

Interiér vozů jezdících po tehdejší úzkorozchodné dráze v Keni

Výstavba tratě z Nairobi dál na západ již nebyla tak dramatická, jako první úsek od pobřeží. V prosinci 1901 obdržel britský premiér zprávu od George Whitehouse, že dráha dosáhla břehu Viktoriina jezera. Vlaky končily jsou jízdu v Port Florence, pojmenovaném po Florence Whitehousové a odtud cesta dál Ugandy pokračovala parníkem.

Ugandská dráha je na jednu stranu temným pomníkem britských koloniálních dob, který byl vykoupený obrovskými náklady a ztrátami na životech během stavby, na druhou stranu však železnice pomohla rozvoji celé oblasti Britské východní Afriky. Sloužila až do roku 2017, kdy byla mezi Nairobi a Mombasou nahrazena novou tratí se standardním rozchodem.

Ugandská železnice v číslech

  • 1060 km z Mombasy na pobřeží Indického oceánu do Kisumu/Port Florence na břehu Viktoriina jezera
  • na konstrukci se podílelo 36 000 pracovníků, z nichž 2500 zemřelo během stavby
  • výstavba projektu trvala od roku 1896 a skončila 1901
  • výstavba Ugandské železnice stála 5 000 000 tehdejších liber (pro srovnání: 1 GBP v roce 1900 by měla dnes hodnotu 131 GBP)
  • rozchod 1000 mm

Historický vůz Kenya Railways

Afrika Keňa vlak Ugandská železnice

Související články