Ganga a smrt. Dva hlavní důvody, proč se hinduisté z celého světa sjíždějí do svatého města Váránasí. Věří, že pokud je tělo po smrti obřadně spáleno a popel vhozen do posvátné řeky Gangy, duše zemřelého dosáhne osvobození a vystoupí z koloběhu reinkarnací. 

Kremace však není vůbec levnou záležitostí a zpopelnění na slavném ghátu Manikarnika si mohou dovolit pouze zámožnější rodiny. Při spalování se totiž používá drahé santalové dřevo, které stojí 3000 rupií za kg. Na spálení jednoho těla je potřeba takových kilogramů 360. Chudší věřící se musí spokojit s kremací na ghátu Hariščandra. Zde se spaluje běžným dřevem a město dokonce nechalo zřídit krematorium pro ty úplně nejchudší. Do Váránasí chodí svůj život dokončit statisíce lidí z celé Indie. V hospicu za ghátem Mnikarnika čekají na svou smrt klidně i několik let. 

Děti do 12 let, těhotné ženy, sádhuové, uštknutí hadem nebo malomocní se kremace nedočkají nikdy. Jejich těla se pouze zabalí, přivážou k těžkému kameni a vhodí se do řeky.

Průvodci smrtí

O spalování se stará komunita Dómů. Udržují posvátný starý oheň, který prý hoří už 3500 let a jsou něco jako průvodci smrtí. Podle hinduistické mytologie byli Dómové prokletí Lordem Šivou, když se jeden člen jejich komunity pokusil ukrást náušnici bohyně Párvatí. Jako trest z celé komunity Dómů udělal strážce ohně. Z něho totiž musí být zapálena pohřební hranice, aby se duše mrtvého osvobodila z cyklu smrti a zrození.

Dómové patří mezi tzv. “nedotýkatelné”. Jde o nejníže postavenou skupinu v indickém kastovním systému, která stojí úplně mimo všechny varny. Přestože jsou Dómové společností opovrhovaní, jejich byznys je velice výnosný. Městská rada města Váránasí stanovila jejich taxu na 100 rupií za nebožtíka, Dómové však standardně účtují víc. Při 20-40 kremacích za den si přijdou na slušné peníze. 

Svatá řeka

Ganga není jen obyčejnou řekou, která protéká Váránasí. Ganga představuje tělo bohyně, která dodává sílu a léčí. Řeka je dlouhá 2500 km a podle průtoku je třetí největší řekou světa. Hinduisté ji posvátně nazývají jako “Matka Ganga” pro její údajně léčivou i spirituální sílu.

Západní břeh Gangy tvoří gháty, což jsou vlastně schody, které vedou do vody. Zatímco na ghátech Manikarnika a Hariščandra probíhájí rituály spojené se smrtí, na ostatních ghátech může člověk pozorovat běžné lidské rituály jako praní prádla, plavání nebo omývání. Někteří se přišli rituálně smočit v posvátné řece, jiní se přišli prostě jen umýt. 

Každý Hinduista by se měl minimálně jednou za rok v této posvátné řece vykoupat, aby smyl své hříchy. A pokud se napije, několik doušků vody z Gangy ho podle legendy prý dokáže vyléčit i z řady nemocí. To je však s podivem, protože Ganga patří mezi nejznečištěnější řeky světa. Podle vědců se prý v řece nachází bakteriofágy, které napadají bakterie a ničí je. Tento fakt by mohl vysvětlovat, proč v okolí Gangy nedochází k epidemiím a proč je možné vodu z Gangy skladovat delší dobu, aniž by se zkazila.