Rudá hlína, po které přichází stáda krav a koz z pastvy, na stromě se nehne jediný lístek a celou vesnici spaluje ostré slunce. Vyprahlá savana s trávou usušenou na troud je domovem kmene Karamojong.

Karamojongové jsou polokočovní váleční pastevci, žijících v severovýchodním rohu země na hranici s Keňou a Jižním Súdánem. Kmen přišel do Ugandy z Etiopie kolem 16. století. Původně byli součástí větší skupiny  nomádů cestující Afrikou, ta se však rozdělila na dvě části. Jedna se usadila v Keni na břehu jezera Turkana a říkají si Turkanci, druhá skupina putovala do dnešní Ugandy.

Kmenové války o dobytek

Symbolem bohatství všech nilotických kmenům mezi které patří i Karamojong, je dobytek. Majitelé velkých stád získávají vysoký společenský status a krávy jsou dokonce prostředkem vyjednávání při námluvách. Za nevěstu musí klan nápadníka vysázet minimálně 10 krav, bývají případy, kdy ani 100 krav nestačí. Množství krav závisí totiž na velikosti komunity ženy, protože dobytek placený jako odměna za nevěstu se rozděluje mezi příbuzné ženy a členy jejího klanu.

Karamojongové věří, že veškerý dobytek žijící v jejich teritoriu, jim byl dán bohem Akujem. Podobný pohled na svět mají ovšem i ostatní kmeny v regionu, což je pravděpodobně primární důvod všech válek o dobytek. 

Pro Karamojongy jsou úhlavními nepřáteli Turkánci, žijící na druhé straně hranice. Oba kmeny mají dlouhou historii vzájemných nájezdů na dobytek. Krádeže obvykle provádějí mladí muži, kteří mohou odvést i desítky kusů dobytka najednou. To znamená pro komunitu  obrovskou ztrátu. Za stokilové zvíře se na trhu platí až 1 milion ugandských šilinků (270 USD).

Odzbrojení s nejistým výsledkem

Za krádežemi dobytka však rozhodně nestojí pouze Turkanci. Pytlácké klany je možné nalézt i mezi Karamojongy. Historicky nejhorší situace byla po pádu režimu Idi Amina v roce 1979. Když ugandští vojáci opustili kasárny v Morotu, staly se nestřežené sklady zbraní cílem místních klanů. 

V reakci na zvyšující se násilí reagovala ugandská vláda v Kampale na přelomu tisíciletí programem odzbrojení. Ten zahrnoval výměnu dobytka za zbraně, cílené zatýkání i zabavování pušek.

Po relativním klidu však pytláci využili konfliktu v Jižním Súdánu a chaosu v severozápadní Keni a začali nakupovat zbraně z těchto problémových regionů. Armáda proto reagovala budováním dalších vojenských posádek, které mají pomáhat udržovat bezpečnost. 

Pytláci jsou však před armádou častokrát o krok napřed. Gangy se přesunují v noci a pohybují se ve skupinách. Jedna skupina nese luky a šípy, další se pohybuje s holemi, třetí sleduje pohyb bezpečnostních jednotek a mobilními telefony koordinuje ostatní a poslední skupina nese střelné zbraně. Vůdci pytláckých klanů využívají pro přepady také menší děti, které posílají jako předvoj. Mají za úkol otevřít přístup do kraalu. Častokrát bohužel přijdou o život, protože je zabijí obránci stájí.

Že jsou pytláci o krok napřed před vojáky dokládá i incident z roku 2022. Skupina zlodějů dobytka drze zaútočila na ostře střežený kraal a odvedla čtyřicetihlavé stádo. Když je vojáci zatkli a zavřeli do vězení, podařilo se jim troufalým způsobem stejně utéct.