Kasty v Indii: Trvalé životní stigma
Slum v Bombaji
Ačkoli se Indie prohlašuje za nejlidnatější demokratický stát na světě, existuje v této společnosti stále jeden fenomén, který demokratický není – kastovní systém.
Kasty v Indii jsou staré jako samotná hinduistická společnost. Existují již přes 3 tisíciletí. Ačkoli je dnes rozdělování lidí podle kast nelegální, více či méně skrytě funguje stále.
Obsah:
Co je kastovní systém
Kdo jsou dalité – kasta nedotknutelných
Konec kastovního systému v Indii
Co je kastovní systém
Pochopit detailně kastovní systém není vůbec jednoduché a dokonce i odborníci se v definicích tohoto systému rozchází. Obecně platí, že jde o hierarchickou strukturu společnosti, založenou na rituální čistotě.
Hinduisté se historicky dělili do sociálních skupin podle varen, tedy jakýchsi stavů. Nejvyšší varnu tvořili brahmáni. Nejčastěji to bývali kněží s privilegovaným postavením. Pod nimi stáli kšatrijové, kteří drželi v rukou světskou moc. O další patro níže stáli vaišjové. Ti se starali o statky nebo obchodovali. A na konci systému varen stáli šúdrové, jejichž osudem bylo sloužit buď prvním třem varnám nebo se živili jako rolníci a řemeslníci. Mimo kastovní stojí pátá skupina, které se říká nedotknutelní (nebo také dalité).
Mnohem důležitější než varna, je však pro dnešní hinduisty kasta (správně džatí). Kasta totiž výrazně zasahuje do běžného života a nastavuje pravidla chování i vztahů mezi lidmi.
Kastovní systém v Indii není homogenní. Kasty vznikají, zanikají a existuje mnoho různých regionálních variant. Takže zatímco varny jsou čtyři, kast najdeme v Indii několik tisíc.
Bombaj: Pestrá mozaika života v indickém velkoměstě
přejít na článekKaždá z kast se řídí vlastními pravidly týkající se zaměstnání, jídla, sňatků nebo sociálního kontaktu. Lidé z těch nejnižších měli zakázáno studovat, protože náboženské a intelektuální činnosti byly historicky určené pouze pro vysoce postavené brahmánů. Pouze brahmáni se také v minulosti mohli stávat sádhu, tedy asketickými žebravými poutníky, kteří se vzdali světského života, aby dosáhli nejvyššího duchovního cíle.
V hierarchii pod nimi pracovali lidé ve státní správě a úplně nejnižší (nedotknutelné) kasty vykonávaly nečisté činnosti. Pracovali v krematoriích jako např. dómové ve Váránasí, členové kasty valmiki bývají metaři, dhobis právají prádlo a čamarové jsou známí odklízením mrtvého zvářectva. Obzvlášť poslední činnost bývá problematická dodnes z důvodu posvátnosti zvířat.
Kasty se liší i z hlediska stravování. Zatímco členové vyšších kast bývali výlučně vegetariáni, členové těch nižsích zařazovali do jídelníčků částečně také maso.
Mimo to ovlivňoval kastovní systém také sňatky. Touha oženit se do vyšší kasty existovala vždy. Takže přiženit se do kasty blízké vyšší je teoreticky možné. Ovšem spojovat lidi kast z obou konců systému je dnes nemyslitelné a může skončit smrtí.
Kdo jsou dalité – kasta nedotknutelných
V Indii žije 160 milionů lidí, kteří stojí mimo výše uvedený kastovní systém. Ti představují nejnižší společenskou vrstvu a vykonávají nečisté a podřadné činnosti. Lidé těchto kast bývají označovaní jako nedotknutelní nebo nedotýkatelní.
Mahátma Gándhí o nich mluvil jako o haridžanech (božích lidech) a oni sami si říkají dalité. Slovo pochází z maráthštiny a znamená utlačení nebo rozdrcení. Říká se, že narodit se jako dalit; je trestem za hříchy v minulých životech. Zrození do brahmánských kast značí naopak dobrou karmu.
Dr. Bhímráo Ámbédkar - nejslavnější dalita
Vědec a právník, který vedl kampaň za práva dalitů, se celý život snažil šířit osvětu o kastovním systému. Sám Ámbédkar patřil mezi nedotýkatelné. Zatímco jen minimum lidí tohoto původu získalo vůbec nějaké vzdělání, Ámbédkar měl velké štěstí. Pocházel z velmi vzdělané rodiny a vládce státu Baroda mu zaplatil stipendium na University of Columbia v New Yorku. Po získání nezávislosti Indie se díky vlivu a pomoci Gáhdího Ámbédkar stal ministrem spravedlnosti. Na všech sochách je Dr. Ámbédkar znázorňován v západním obleku, věřil totiž, že západní kultura je cestou osvobození dalitů z každodenní nespravdelnosti systému.
Tibeťané v Indii: Život v exilu (fotoreport)
přejít na článekJeště donedávna se na dailty vztahovala přísná omezení v soukromém i pracovním životě. Tato pravidla měla chránit obyvatelstvo vyšších kast před znečištěním jejich prostředí. Dalitům byl proto upírán přístup do škol, na úřady, donedávna nesměli vstupovat ani do chrámů a zpravidla žili okrajových částech měst a vesnic. V minulosti dokonce museli nosit zvonečky, kterými varovali okolní obyvatele, že právě přichází nedotýkatelný.
Mnoho dalitů spadalo do systému nevolnictví zvaného halváhá. V jeho rámci pracovali pro svého pána, orali pole, starali se o dobytek, dokonce platili za svoji spotřebu a vydělávali tak jen na pouhé přežití. Odejít od svého pána nebylo samozřejmě možné. Tento způsob nevolnictví však již postupně vymyzel.
Sami dalité si ve svém společenství vytváří další systém podtříd. Dalitských kast tedy existuje několik stovek a tyto skupiny mezi sebou vzájemně soupeří o nadřazenost. Proto i mezi soupisnými kastami, jak se těm dalitským někdy říká, existují společenské rozdíly.
Kastovní vraždění v Šerpúru
Šerpúr byla relativně poklidná vesnička na východě Uttarpradéše až do roku 1975, kdy se zde odehrál krvavý incident mezi dality a jednou z nejvyšších kast bhúmihary (ti patřili do varny duchovních, ačkoli v této vesnici se věnovali farmaření). Dalité pro bhúmihary pracovali v Šerpúru jako otroci. Byli vlastně zadluženými dělníky svých pánů. Incident začal tím, že si jeden z dalitů dovolil odejít od svého pána a začal pracovat na poli někoho jiného. Původní majitel v rozčilení dalitu zbil a v reakci na to došlo k vraždě dvou bhúmiharů.
Neoficiální vesnická rada odsoudila dalitu k smrti. Navíc bhumiharové vzali z pomsty petrolej, zapálili obydlí ostatních dalitů a ukradli veškerý dobytek. Incidentem se zabývaly indické soudy, jejichž výsledkem bylo osm doživotních trestů za vraždu pro dality. Třicetšest bhúmiharů bylo sice shledáno vinnými, ale soudy umožnily jejich propuštění na kauci.
Dalité nakonec opustili věznici po 19 letech. Když však vrátili do rodné vesnice, začali někteří beze stopy mizet, jiné utloukl dav. Rodiny obětí si nedovolily stěžovat na policii a ta vaše uzavřela s tím, že "byli ubiti davem, který se snažil bránit svoji vesnici".
“Konec” kastovního systému v Indii
Se vznikem nezávislé Indie v roce 1947 se vláda pokusila společnost zbavit negativních projevů kastovního rozdělení. Byla zakázána jakákoli diskriminace a také praktikování principů nedotýkatelnosti.
Indická vláda zavedla jako řešení kvóty pozitivní diskriminace. Členové nejnižších kast tedy získali tzv. rezervace. Na školách, ve státní správě a dokonce i v parlamentu. Dnes proto můžeme najít mnoho dalitů nejen v politice, ale i zdravotnictví nebo technických profesích. Před zavedením kvót ve vzdělávání a státní službě nebylo možné o dality v jakýchkoliv podobných profesích zavadit.
Po této změně se lidé z nejnižších kast dostali do pozic guvernérů, soudců a dvakrát v historii se dalita stal dokonce indickým prezidentem.
Programy pozitivní diskriminace sice otevřely cestu dalitům do nejvyšších míst státní správy, ale logicky vytvořily pnutí v kastách vyšších.
Auroville: Život v indickém utopickém městě bez peněz
přejít na článekAčkoli byl kastovní systém zrušený před téměř 80 lety, k diskriminaci na základě kasty dochází stále. Vzhledem k modernímu způsobu života a oblékání je identifikace dalitů ve městech již obtížná. Na vesnicích, kde každý zná kastu druhého, to bývá snazší. Rozeznat dailty je proto dnes možné hlavně podle příjmení nebo tmavšího odstínu pleti.
Že diskriminace na základě kasty zdaleka nevymizela ani dnes, dokazují policejní statistiky. Indie eviduje ročně 40 000 případů násilí na základě příslušnosti ke kastě a denně zemřou z tohoto důvodu v průměru 2 lidé. Ne vždy ale musí jít nezbytné o násilí. Dalité bývají diskriminovaní ve školách, v přístupu k zaměstnání, získávání podnájmů, nebo i za takovou malichernost, jako je třeba nošení kníru.
Profesor společenských věd na univerzitě v Hajdarábádu Kanča Iljá označuje celý kastovní problém za "spirituální fašismus", který k objasnění konceptu vyšších a nižších společenských kast nevyužívá rasu, ale náboženství. Tento fašistický model prý nastolili brahmáni a jedinou cestou jak z celého problémů ven, je přejít do post-hinduistické fáze.
Koho by zajímal kastovní systém v Indii víc do hloubky, doporučuji knihu Kasta a basta od Pavla Honse. SKvěle téma indických kast popisuje také kniha Indie – cesta do budoucnosti od Marka Tullyho.
