Při tomto rozlišení obrazovky se nacházíte v omezeném režimu stránek, kliknutím přejdete na mobilní verzi.

konečná stanice Western Line v Churchgate konečná stanice Western Line v Churchgate

Mumbai local

Vlak houká v oblouku před stanicí Andheri. Někteří cestující vlají ve dveřích jako kus hadru a mohutný dav na nástupišti se dává do pohybu. Lidé jeden druhého předbíhají a snaží se urvat nejvýhodnější pozici pro nástup. Souprava ještě ani nezastavila a dovnitř i ven se derou první nedočkavci. Však také ví proč. Neuplyne ani dvacet vteřin a vlak se dává znovu do pohybu. Kdo nástup promešká, ten jednoduše nejede.

Stojím na nástupišti a přemýšlím, zda se vrhnu po hlavě do vřavy nebo počkám na další spoj. Dokonce i první třída přetéká, jako kdyby v ní rozdávali čapátí zdarma. Druhý vlak je už o poznání prázdnější a já mohu naskočit snáz Však také skončila ranní špička.

Tepna Bombaje

Ve vlaku se seznamuji s Rádžešem, zaměstnancem jedné velké nadnárodní korporace sídlící v SoBo, jak se někdy přezdívá jížní části Bombaje, kde sídlí mnoho velkých společností. Každý všední den absolvuje namáhavou cestu z Borivali na severním předměstí až na konečnou v Churchgate, téměř na úplném jihu ostrova. Jak sám říká, má vlastně štěstí: “Hodně vlaků v Borivali začíná, takže si aspoň sednu.

Bez vlaků by si dojíždění vůbec nedokázal představit a musel by se nejspíš přestěhovat. Ostatně i cenovou mapu nemovitostí Bombaje napřímo ovlivňují příměstské vlaky. Ve čtvrtích, kde zastavují fast trains nebo končí zkrácené spoje, vyletěly ceny bytů strmě nahoru a patří k nejoblíbenějším. Není se co divit, rychlé spoje z Borivali dokáží při jízdě do Churchgate ušetřit skoro půl hodiny. 

Žádný jiný dopravní prostředek vlaky netrumfne cenou, intervalem ani případným zpožděním. Což dokládá i fakt, že po devastujících bombových útocích v roce 2006 se celá železnice vrátila do plného provozu již za dva dny. Teroristé tehdy zaútočili na sedmi stanicích West Line trhavinami v tlakových hrncích.

Kultura skupinového cestování

Příměstské vlaky byly odjakživa místem sociálních interakcí Bombajců a dodnes v nich přežívá úžasná kultura skupinového cestování. Do rozhovorů se zapojují lidé, kteří se vzájemně neznají a dokonce i noví cestující mají často co říci i k situacím, které se staly ještě před jejich nástupem. Vzájemně si nabízí jídla připravené od manželek nebo alespoň nechají hrábnout do svého pytlíku s oříšky.

Mezi dlouhodobé tradice patří i takzvané pravidlo čtvrtého místa. Jedná se o zvyklost, kdy trojice sedící na lavici uvolní ještě malou část sedačky pro dalšího cestujícího. Neposkytnutí čtvrtého místa je považované za neslušné nebo dokonce hrubé a ostatní cestující v takových situacích mohou zakročit.

Indie není pro každého a chování některých Indů může být ovšem pro Evropana přinejmenším rozčilující. Obliba naskočit do vozu a zastavit se mezi dveřmi je vyhlášená. Rádžeš jen krčí rameny a potvrzuje, že kdo se neumí probít dopředu, většinou nejede. “Musíš se tam prostě protlačit,” říká. Tlačení je důležité nejen při nástupu, ale i během vystupování: “Když pojedeš ve špičce, radši se snaž probít ke dveřím už o stanici napřed.” Vlaky stojí ve stanicích často jen pár desítek vteřin, proto může nezkušené pasažéry zatlačit nastupující dav zase zpátky do vozu.

Několikrát jsem se dostal do pořádné tlačenice, kdy mě převálcoval zuřivý dav nastupujících Indů. Ale strkání a tlačení zde není považované za něco hrubiánského. Patří to prostě ke koloritu místního cestování. Všichni mají stejný cíl i touhu jak jej dosáhnout, bez ohledu na ostatní.

Trainsurfing

Kitesurfing? Skysurfing? V Bombaji již dlouhá léta letí něco mnohem nebezpečnějšího - Trainsurfing nebo také Train stunts. Viset ven z vlaku za plné rychlosti není pro Indy nic neobvyklého. Mnoho z nich musí tímto způsobem cestovat každé ráno do práce. Jenže pro některé teenagery je to všední zábava, která je okořeněná o různé triky a skoky.

Vykolnění z otevřených dveří vlaku se v plné rychlosti jen tak tak vyhýbají sloupům vysokého napětí, vyskakují na zídky a ploty lemující trať nebo se drží střechy a vlají vedle vlaku. Na rozdíl od jiných adrenalinových sportovců nemají mladí Bombajci žádné vybavení a akrobatické kousky předvádí v ošoupaných žabkách a roztrhaném tričku. Stačí jediná chyba a je konec.

Každoročně zemře na bombajských příměstských tratích kolem 2 000 lidí a Trainsurfing čísla v poslední době ještě navyšuje. Tento adrenalinový "sport" je v Bombaji zakázaný, jenže pouhý zákaz samozřejmě nepomůže. Policie se snaží mladé kaskadéry odchytávat i v převlečení za běžné cestující, ale moc úspěšní zatím nejsou. Celý problém by mohlo vyřešit centrální zavírání dveří, jenže to je zatím v nedohlednu.

Když náš vlak dorazil do Churchgate, uzavírá Rádžeš společný rozhovor výmluvným gestem: "Jsou to šílenci."


Bombajská železnice drží několik prvenství. Byla první na celém asijském kontinentu a současně je s více než 8 miliony přepravených cestujících denně nejrušnějším dopravním systémem na světe. Příměstské vlaky tvoří tři linky - Harbour Line, Western Line a nejvytíženější Central Line. 

Každý vlak je rozdělený na několik sekcí. Největší část zabírá druhá třída. Zde probíhají nejtěžší souboje nejen o místa k sezení, ale i samotnou možnost svézt se. Pro každého, kdo chce mít o pár procent větší jistotu, že odjede napoprvé, je tu první třída. Ještě o něco lepší výchozí pozici mají ženy, postižení i těhotné, pro které jsou připravené vlastní oddíly.

Vlak houká v oblouku před stanicí Andheri. Někteří cestující vlají ve dveřích jako kus hadru a mohutný dav na nástupišti se dává do pohybu. Lidé jeden druhého předbíhají a snaží se urvat nejvýhodnější pozici pro nástup. Souprava ještě ani nezastavila a dovnitř i ven se derou první nedočkavci. Však také ví proč. Neuplyne ani dvacet vteřin a vlak se dává znovu do pohybu. Kdo nástup promešká, ten jednoduše nejede.

Stojím na nástupišti a přemýšlím, zda se vrhnu po hlavě do vřavy nebo počkám na další spoj. Dokonce i první třída přetéká, jako kdyby v ní rozdávali čapátí zdarma. Druhý vlak je už o poznání prázdnější a já mohu naskočit snáz Však také skončila ranní špička.

Tepna Bombaje

Ve vlaku se seznamuji s Rádžešem, zaměstnancem jedné velké nadnárodní korporace sídlící v SoBo, jak se někdy přezdívá jížní části Bombaje, kde sídlí mnoho velkých společností. Každý všední den absolvuje namáhavou cestu z Borivali na severním předměstí až na konečnou v Churchgate, téměř na úplném jihu ostrova. Jak sám říká, má vlastně štěstí: “Hodně vlaků v Borivali začíná, takže si aspoň sednu.

Bez vlaků by si dojíždění vůbec nedokázal představit a musel by se nejspíš přestěhovat. Ostatně i cenovou mapu nemovitostí Bombaje napřímo ovlivňují příměstské vlaky. Ve čtvrtích, kde zastavují fast trains nebo končí zkrácené spoje, vyletěly ceny bytů strmě nahoru a patří k nejoblíbenějším. Není se co divit, rychlé spoje z Borivali dokáží při jízdě do Churchgate ušetřit skoro půl hodiny. 

Žádný jiný dopravní prostředek vlaky netrumfne cenou, intervalem ani případným zpožděním. Což dokládá i fakt, že po devastujících bombových útocích v roce 2006 se celá železnice vrátila do plného provozu již za dva dny. Teroristé tehdy zaútočili na sedmi stanicích West Line trhavinami v tlakových hrncích.

Kultura skupinového cestování

Příměstské vlaky byly odjakživa místem sociálních interakcí Bombajců a dodnes v nich přežívá úžasná kultura skupinového cestování. Do rozhovorů se zapojují lidé, kteří se vzájemně neznají a dokonce i noví cestující mají často co říci i k situacím, které se staly ještě před jejich nástupem. Vzájemně si nabízí jídla připravené od manželek nebo alespoň nechají hrábnout do svého pytlíku s oříšky.

Mezi dlouhodobé tradice patří i takzvané pravidlo čtvrtého místa. Jedná se o zvyklost, kdy trojice sedící na lavici uvolní ještě malou část sedačky pro dalšího cestujícího. Neposkytnutí čtvrtého místa je považované za neslušné nebo dokonce hrubé a ostatní cestující v takových situacích mohou zakročit.

Indie není pro každého a chování některých Indů může být ovšem pro Evropana přinejmenším rozčilující. Obliba naskočit do vozu a zastavit se mezi dveřmi je vyhlášená. Rádžeš jen krčí rameny a potvrzuje, že kdo se neumí probít dopředu, většinou nejede. “Musíš se tam prostě protlačit,” říká. Tlačení je důležité nejen při nástupu, ale i během vystupování: “Když pojedeš ve špičce, radši se snaž probít ke dveřím už o stanici napřed.” Vlaky stojí ve stanicích často jen pár desítek vteřin, proto může nezkušené pasažéry zatlačit nastupující dav zase zpátky do vozu.

Několikrát jsem se dostal do pořádné tlačenice, kdy mě převálcoval zuřivý dav nastupujících Indů. Ale strkání a tlačení zde není považované za něco hrubiánského. Patří to prostě ke koloritu místního cestování. Všichni mají stejný cíl i touhu jak jej dosáhnout, bez ohledu na ostatní.

Trainsurfing

Kitesurfing? Skysurfing? V Bombaji již dlouhá léta letí něco mnohem nebezpečnějšího - Trainsurfing nebo také Train stunts. Viset ven z vlaku za plné rychlosti není pro Indy nic neobvyklého. Mnoho z nich musí tímto způsobem cestovat každé ráno do práce. Jenže pro některé teenagery je to všední zábava, která je okořeněná o různé triky a skoky.

Vykolnění z otevřených dveří vlaku se v plné rychlosti jen tak tak vyhýbají sloupům vysokého napětí, vyskakují na zídky a ploty lemující trať nebo se drží střechy a vlají vedle vlaku. Na rozdíl od jiných adrenalinových sportovců nemají mladí Bombajci žádné vybavení a akrobatické kousky předvádí v ošoupaných žabkách a roztrhaném tričku. Stačí jediná chyba a je konec.

Každoročně zemře na bombajských příměstských tratích kolem 2 000 lidí a Trainsurfing čísla v poslední době ještě navyšuje. Tento adrenalinový "sport" je v Bombaji zakázaný, jenže pouhý zákaz samozřejmě nepomůže. Policie se snaží mladé kaskadéry odchytávat i v převlečení za běžné cestující, ale moc úspěšní zatím nejsou. Celý problém by mohlo vyřešit centrální zavírání dveří, jenže to je zatím v nedohlednu.

Když náš vlak dorazil do Churchgate, uzavírá Rádžeš společný rozhovor výmluvným gestem: "Jsou to šílenci."


Bombajská železnice drží několik prvenství. Byla první na celém asijském kontinentu a současně je s více než 8 miliony přepravených cestujících denně nejrušnějším dopravním systémem na světe. Příměstské vlaky tvoří tři linky - Harbour Line, Western Line a nejvytíženější Central Line. 

Každý vlak je rozdělený na několik sekcí. Největší část zabírá druhá třída. Zde probíhají nejtěžší souboje nejen o místa k sezení, ale i samotnou možnost svézt se. Pro každého, kdo chce mít o pár procent větší jistotu, že odjede napoprvé, je tu první třída. Ještě o něco lepší výchozí pozici mají ženy, postižení i těhotné, pro které jsou připravené vlastní oddíly.

mumbajská dvojka mumbajská dvojka V první třídě se mačkat nebudete V první třídě se mačkat nebudete Marine Lines - pláž, cricket, easy life Marine Lines - pláž, cricket, easy life Vyznat se v odjezdových tabulích není jednoduché, ale je v tom systém, stanice Andheri Vyznat se v odjezdových tabulích není jednoduché, ale je v tom systém, stanice Andheri Konečná na jihu Bombaje v Churchgate Konečná na jihu Bombaje v Churchgate

Související články

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používání tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozumím