Při tomto rozlišení obrazovky se nacházíte v omezeném režimu stránek, kliknutím přejdete na mobilní verzi.

Praní se v Indii rozhodně nepovažuje za ženskou práci Praní se v Indii rozhodně nepovažuje za ženskou práci

Dhobi ghat: Největší prádelna světa pod otevřeným nebem

Žít v krabici na ulici nebo se uvázat ke každodenní čtrnáctihodinové dřině u primitivní kamenné valchy a historické železné žehličky z počátku minulého století? Rodiny, které toto dilema řešily, si téměř bez výjimky vybraly práci v Dhobi ghat. Podobná příležitost totiž nemusí přijít každý den. V těsném sousedství stanice Mahalaxmi se prádlo pere už skoro 130 let. A za celou tu dobu se způsob téměř nezměnil. Ve více než sedmistech kamenných kójích s vodou po kotníky dhobiové trpělivě perou, máchají, kartáčují a suší kusy prádla jako za starých časů.

Sestupuji po schodech do samého nitra ghátu. Hned u brány se mě ujímá Somo, místní průvodce. "Žije zde několik set dhobis se svými rodinami a řemeslo se dědí z generace na generaci. Prádlo u nás nechávají prát úřady, nemocnice, hotely a další instituce.” Některé zásilky dorazily dokonce z Goa, až tam sahá sláva zdejšího ghátu. Somo s trochou nadsázky tvrdí, že se během celého procesu neztratí ani ponožka.

Když procházíme kolem nádrží, vůně mýdla zalévá celý prostor a sluneční paprsky se odráží od vodní hladiny. Při pohledu na upracované muže mě jako první napadá, co vede Indy k tomu, pracovat právě zde. "Ti lidé často neumí nic jiného než prát prádlo. Navíc každá rodina získá ubytování s jídlem v ghátu zdarma a vydělá si kolem 25 000 rupií měsíčně," vysvětluje Somo. Uznávám, že necelých 10 000 korun je na Indii už slušná nabídka. V ghátu pracují Indové ze všech možných koutů země. Perou vedle sebe Gudžaráťané, Bihárci, Maráthové, Mádžhiové a další. Prostě hindové vedle muslimů.

Dhobi ghat není jen prádelna. Je to místo, kde se žije. Hned v těsném sousedství prádelních kójí stojí malé chatrče, kde ženy připravují jídlo, hrají si děti a početné rodiny žijí své upracované životy.

Těžká ruční práce

Celá procedura, tedy až na žehlení, probíhá po širým nebem. Dhobiové nejprve jednotlivé kusy látky rozprostřou v mýdlové vodě. Poté prádlo stočí do tvaru válce a mlátí jím o kamenné stěny kóje. Následuje mačkání, které samozřejmě probíhá ručně. Vyprané kusy se přesouvají do sekce, kde se věší a následně suší. Košile, trička, kalhoty, spodní prádlo, povlečení i prostěradla visí po obvodu celého ghátu v několika patrech. Dohbiové využívají důmyslný systém přichycení, který nevyžaduje použití kolíčků. Na samý závěr se prádlo žehlí starými železnými žehličkami z minulého století. Údajně 250 000 kusů prádla každý den, za každého počasí a téměř bez automatizace.

Pozoruji uhlíky, které sálají pod rukojetí starodávné žehličky a přemýšlím, jak dlouho se může toto staré řemeslo ještě udržet. Dhobi ghat čelí dvěma velkým hrozbám. Z jedné strany je vytlačováno modernizací. Například Indické železnice, dlouholetý pravidelný zákazník ghatu, začaly prát lůžkoviny ve vlastní prádelně. A z druhé strany se do ghátu tlačí nenasytní developeři, pro které má pozemek pod prádelnou nepředstavitelnou hodnotu. Uvidíme jaká budoucnost Dhobi ghat čeká, momentnálně je to však skvělé představení.


Vstupné do ghatu by se žádné platit nemělo. Nicméně je rozumné vzít si někoho z místích, kteří popíší celý proces. Mě se podařilo usmlouvat Soma na přijatelných 80 rupií. Jsou však lidé, kteří dávají i 300. 

Stanici Mahalaxmi, v jejíž těsné blízkosti ghat stojí, obsluhují příměstské vlaky Western Railway. Tedy spoje jezdící nejčastěji mezi Churchgate a Vivarem nebo Borivali.

Žít v krabici na ulici nebo se uvázat ke každodenní čtrnáctihodinové dřině u primitivní kamenné valchy a historické železné žehličky z počátku minulého století? Rodiny, které toto dilema řešily, si téměř bez výjimky vybraly práci v Dhobi ghat. Podobná příležitost totiž nemusí přijít každý den. V těsném sousedství stanice Mahalaxmi se prádlo pere už skoro 130 let. A za celou tu dobu se způsob téměř nezměnil. Ve více než sedmistech kamenných kójích s vodou po kotníky dhobiové trpělivě perou, máchají, kartáčují a suší kusy prádla jako za starých časů.

Sestupuji po schodech do samého nitra ghátu. Hned u brány se mě ujímá Somo, místní průvodce. "Žije zde několik set dhobis se svými rodinami a řemeslo se dědí z generace na generaci. Prádlo u nás nechávají prát úřady, nemocnice, hotely a další instituce.” Některé zásilky dorazily dokonce z Goa, až tam sahá sláva zdejšího ghátu. Somo s trochou nadsázky tvrdí, že se během celého procesu neztratí ani ponožka.

Když procházíme kolem nádrží, vůně mýdla zalévá celý prostor a sluneční paprsky se odráží od vodní hladiny. Při pohledu na upracované muže mě jako první napadá, co vede Indy k tomu, pracovat právě zde. "Ti lidé často neumí nic jiného než prát prádlo. Navíc každá rodina získá ubytování s jídlem v ghátu zdarma a vydělá si kolem 25 000 rupií měsíčně," vysvětluje Somo. Uznávám, že necelých 10 000 korun je na Indii už slušná nabídka. V ghátu pracují Indové ze všech možných koutů země. Perou vedle sebe Gudžaráťané, Bihárci, Maráthové, Mádžhiové a další. Prostě hindové vedle muslimů.

Dhobi ghat není jen prádelna. Je to místo, kde se žije. Hned v těsném sousedství prádelních kójí stojí malé chatrče, kde ženy připravují jídlo, hrají si děti a početné rodiny žijí své upracované životy.

Těžká ruční práce

Celá procedura, tedy až na žehlení, probíhá po širým nebem. Dhobiové nejprve jednotlivé kusy látky rozprostřou v mýdlové vodě. Poté prádlo stočí do tvaru válce a mlátí jím o kamenné stěny kóje. Následuje mačkání, které samozřejmě probíhá ručně. Vyprané kusy se přesouvají do sekce, kde se věší a následně suší. Košile, trička, kalhoty, spodní prádlo, povlečení i prostěradla visí po obvodu celého ghátu v několika patrech. Dohbiové využívají důmyslný systém přichycení, který nevyžaduje použití kolíčků. Na samý závěr se prádlo žehlí starými železnými žehličkami z minulého století. Údajně 250 000 kusů prádla každý den, za každého počasí a téměř bez automatizace.

Pozoruji uhlíky, které sálají pod rukojetí starodávné žehličky a přemýšlím, jak dlouho se může toto staré řemeslo ještě udržet. Dhobi ghat čelí dvěma velkým hrozbám. Z jedné strany je vytlačováno modernizací. Například Indické železnice, dlouholetý pravidelný zákazník ghatu, začaly prát lůžkoviny ve vlastní prádelně. A z druhé strany se do ghátu tlačí nenasytní developeři, pro které má pozemek pod prádelnou nepředstavitelnou hodnotu. Uvidíme jaká budoucnost Dhobi ghat čeká, momentnálně je to však skvělé představení.


Vstupné do ghatu by se žádné platit nemělo. Nicméně je rozumné vzít si někoho z místích, kteří popíší celý proces. Mě se podařilo usmlouvat Soma na přijatelných 80 rupií. Jsou však lidé, kteří dávají i 300. 

Stanici Mahalaxmi, v jejíž těsné blízkosti ghat stojí, obsluhují příměstské vlaky Western Railway. Tedy spoje jezdící nejčastěji mezi Churchgate a Vivarem nebo Borivali.

Důmyslný systém na uchycení prádla, kolíčky nejsou potřeba Důmyslný systém na uchycení prádla, kolíčky nejsou potřeba V šestatřiceti stupňovém horku, 14 hodin, každý den V šestatřiceti stupňovém horku, 14 hodin, každý den Praní v ghatu je pouze mužskou doménou, ženy vaří jídlo nebo pomáhají prádlo rozvěšovat Praní v ghatu je pouze mužskou doménou, ženy vaří jídlo nebo pomáhají prádlo rozvěšovat

Související články

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používání tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozumím