pasapusu.cz GLOBETROTTER

Při tomto rozlišení obrazovky se nacházíte v omezeném režimu stránek, kliknutím přejdete na mobilní verzi.

Irácký Kurdistán: Život po Saddámovi a Islámském státu

Sulajmáníja – Když teplota spadne k přijatelným 30° C, změní se okolí Velké mešity v Sulajmáníji v obrovský bazar pod otevřeným nebem Sulajmáníja – Když teplota spadne k přijatelným 30° C, změní se okolí Velké mešity v Sulajmáníji v obrovský bazar pod otevřeným nebem

Erbil, Irácký Kurdistán — "Dáiš není ještě definitivně poražený," říká omluvně lámanou angličtinou pešmerský důstojník, když důkladně kontroluje můj batoh na checkpointu nedaleko Duhoku. Bezpečnost je v iráckém Kurdistánu tématem číslo jedna a opatření jsou nejvíc vidět hodně na silnicích. Na všech důležitých dopravních tepnách stojí checkpointy kurdských milic, na kterých vojáci kontrolují vozidla a cestující. Během 150kilometrové cesty mezi Erbílem a Sulajmáníjí je takových stanovišť pět.

"Právě díky takovým opatřením jsme přečkali válku proti Islánskému státu relativně v bezpečí," říká Mehdi, který pracuje pro nevládní organizaci pomáhající uprchlíkům v Iráku.

V iráckém Kurdistánu se tehdy odehrálo několik bombových útoků, ale život se nezastavil. Bojovníci Islámského státu naštěstí nikdy neprorazili do vnitrozemí. “Vojáci na hranici vykopali hluboké příkopy, přidali různé zátarasy a postavili strážní věže každých pár set metrů od sebe,” říká a jedním dechem dodává: “Fyzicky se nám nic nestalo, šrámy na duši ale válka zanechala.

Velká mešita v Sulajmáníji

Práce častokrát zavede Mehdiho do nejvíc postižených míst Iráku. V poslední době tráví hodně času v Mosulu. “Z poloviny města nezbylo nic, jen ruiny,” říká.

Práci mu nejvíc ztěžuje nestála bezpečnostní situace. Pohybovat se po městě a okolí může jen s ozbrojeným doprovodem. Stále totiž hrozí riziko únosu, ale prý z jiných důvodů než před pár lety. “Lidé, kteří zůstali, přišli o všechno a výkupné by trochu pozvedlo jejich mizerný rodinný rozpočet,” říká s litujícím výrazem ve tváři. Ti, kterým se uprchnout podařilo, žijí v táborech u Dohuku a Erbílu nebo odešli z oblasti úplně. Na území spravovaném Kurdskou autonomní vládou (KRG) dnes přežívá asi 1,5 milionu uprchlíků a tzv. IDPs. “Zhruba každý 3. obyvatel v iráckém Kurdistánu je běženec,” upřesňuje Mehdi. 

Cestování s iráckým pasem

Mehdi je také vášnivý cestovatel. “S vámi Evropany se samozřejmě měřit nemůžu, ale na irácké poměry cestuji opravdu hodně,” usmívá se a vyjmenovává země, které navštívil. Nějaké peníze na cestování se prý vždycky najdou, ale největší překážkou je cestovní pas. “Na světě je už jenom jeden horší pas než ten irácký, a to afghánský. Dokonce i Jemenci nebo Somálci se dostanou do více zemí,” usmívá se s ironicky.

Mehdi musí žádat o vízum do většiny států, což stojí spoustu času i peněz a na konci veškerého snažení stejně nemá jistotu, že se do vytoužené země dostane. Existuje však stát, do kterého by vízum získal velice snadno – Izrael.

Úhlavní nepřítel mnoha sousedů má s kurdskou autonomní vládou překvapivě dobré vztahy. Ty byly oficiálně navázané s kurdským klanem Barzání v 60. letech. Krátce nato začal Izrael do Kurdistánu posílat své vojenské poradce a zbraně. A pro Izraelce je samozřejmě velice výhodné mít spojence přímo ve výbušném regionu v sousedství Íránu a Sýrie. 

Pátek je den společných modliteb muslimů a také den velkého bazaru a setkání lidí na náměstí v Erbilu

Od operace Pouštní bouře se vztahy ještě více prohloubily, když různé židovské organizace rozjely kampaň na podporu Kurdů. Izrael je také první zemí světa, která začala podporovat nezávislost Iráckého Kurdistánu, ačkoli jej jako samostatný stát sám zatím stejně neuznal.

Erbil jako nová kurdská Dubaj

Ještě před 10 lety si v Erbilu podávali dveře ropní magnáti z celého světa. Kurdistán zažíval těžební boom a zdálo se, že se z Erbílu stane druhá Dubaj. Závratným tempem začala vyrůstat nová nákupní centra a luxusní apartmány.

Palestinec odpočívá před svým krámkem v uličkách Starého města

Hebron: Život pod samopaly a s výhružkami — reportáž

přejít na článek

Jenže přišel Islámský stát a s ním exodus investorů a ropných společností. Kurdská ekonomika se najednou začala potýkat s obrovskými humanitárními výdaji i náklady na vedení války proti Daeš.  

Odhaduje se, že iráčtí Kurdové chodí po zásobách až 45 miliard barelů ropy. Jenže ověřené zásoby jsou prý desetkrát menší. Většina nalezišť se navíc nachází ve sporné oblasti Kirkúku, o kterou vedou spor Kurdové s federální vládou. V současnosti tedy platí dohoda, že veškerý prodej a export ropy zajišťuje Bagdád. Kurdská autonomní vláda dostává 13% podíl. Přesně tolik, jaký je podíl Kurdů v Iráku.

Hlavní náměstí v Erbílu

Kdo jsou Kurdové

Kurdů najdeme po světě 30 až 35 milionů. Nejčastěji žijí na pomezí Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu. V Iráku žije zhruba 5 milionů Kurdů, což je zhruba 13 % irácké populace. Většina z nich žije v severovýchodní části země, velké kurdské komunity je možné najít také v Bagdádu nebo Mosulu. Většina iráckých Kurdů hovoří dialektem sorání, malá část z nich potom variantou kurmándží.

Když skončila 1. světová válka a začal se tvořit nový svět, byl dnešní Irák pod kontrolou Velké Británie a Sýrie ovládána Francouzi. Podobu dnešních hranic doslova kreslily mocnosti, které vyhrály první světovou válku. Hranice nerespektovaly etnické uspořádání, čímž se Kurdové ocitli na území 5 států.

Kurdové a politika
Kurdové rozhodně nejsou jednotní, jak se na první pohled může zdát. Soupeří totiž mezi sebou různé kmenové skupiny. V Turecku je nejsilnější PKK, která je sekulární a levicová. Irácký Kurdistán ovládají dvě strany – Vlastenecká fronta Kurdistánu (PUK) a Kurdská demokratická strana (KDP). Každou z nich ovládá jeden rodinný klan. PUK má pod palcem rodina Talabání a KDP Barzání. Obě strany mezi sebou vedly v 90. letech krvavou občanskou válku. Klan Barzání podporuje boj Turecka proti PKK. KDP naopak podporuje Írán a spolupracuje s tureckými Kurdy z PKK. V Sýrii funguje ještě strana PYD se svým ozbrojeným křídlem YPG. 

Kurdistán mapa – kurdské osídlení

Al-Anfal, genocida na Husajnův způsob

S Chatabem sedíme uprostřed pokoje pro hosty na měkkém koberci s dlouhým vlasem. Manželka přináší mísu dušeného masa s cizrnou a chlebové placky, které pokládá na připravený igelit. “My všechno děláme na zemi. Jíme, spíme i pracujeme,” usmívá se. “Kurdský region je nejrozvinutější částí celého Iráku. Z hlediska bezpečnosti, kultury i obchodu,” upřesňuje Chatáb, který je profesorem na Erbílské univerzitě.

Amna Suraka, mučírna Husajnových vojáků v Sulajmáníji

Proč vlastně Saddám Husajn nenáviděl Kurdy?” zajímá mě, když se řeč stočí k nedávné historii národa. "Jedním z důvodů je, že Kurdové během íránsko-irácké války v 80. letech podporovali íránskou stranu,” upřesňuje důležitý moment, který zpečetil jejich budoucnost.

Začalo to už vysidlováním Kurdů z oblasti Kirkúku, která je bohatá na ropu. Husajn chtěl celou oblast arabizovat,” říká. Kurdové byli vyhnáni na sever a z jihu země se do oblsati nastěhovali chudí Iráčané.

A potom přišla Halabdža.

Páteční modlitba na bazaru Chán al-Chalílí

Čtyři tváře Káhiry: Reportáž z egyptského velkoměsta

přejít na článek

Během chemického útoku na město, které leží hodinu jízdy na jih od kurdské Sulejmánie, přišlo v jediném okamžiku o život přes 5 000 lidí a dalších 10 000 bylo zraněno. Útok na Halabdžu byl však jen jedním z dílků celé skládačky zvané al-Anfal, plánu na vyhlazení Kurdů a dalších menšin v severním Iráku.

Operace zahrnovala bombardování, pozemní útoky, popravy a deportace civilistů. Velitelem kampaně byl bratranec Saddáma Husajna, Alí Hasan al-Madžíd, přezdívaný chemický Alí. Režimu se nakonec podařilo zabít na 150 000 Kurdů.

Stará technika iráckých vojenských sil v Halabdže

Vůči Arabům zde proto dodnes panuje nepřátelství. Ti potřebují pro dlouhodobý pobyt povolení od kurdské vlády a do nedávna na kurdských územích nesměli vlastnit nemovitosti ani registrovat auta. Iráčtí Arabové bývají také mnohem důkladněji kontrolováni na checkpointech. Jsou de facto cizinci ve vlastní zemi

Na dotaz zda Kurdistán vůbec někdy získá nezávislost, reaguje Chatáb stejně jako většina lidí, které jsem oslovil: “Momentálně je samostatnost neprůchodná. Chybí politická podpora nejen sousedních zemí, ale také západu a situaci nepřidají ani naše vlastní problémy.” 

Pro mnoho Kurdů je ovšem vlastní stát velkým snem a jako vzor uvádí mírové rozdělení Československa: “Když to šlo u vás, snad se jednou dočkáme taky." Někteří odborníci na Střední východ se však domnívají, že první co by přišlo po vzniku samostatného kurdského státu, by byla občanská válka.

Halabdža - muzeum genocidy

Význam slova Daeš

V médiích jste určitě zaznamenali výraz Islámský stát nebo méně frekventovaný termín Dáiš, Daeš případně Daesh. Význam všech čtyř je na první pohled totožný, při bližším prozkoumání však můžete narazit na několik zásadních rozdílů.

Dáiš nebo Daeš sice označuje Islámský stát Iráku a Levanty, (ad-Dawla al-Islamíja fi al-'Irak wa-š-Šám), jenže slovo Daes už v arabštině označuje člověka, který "šlape po věcech". A Dahes dokonce toho "kdo rozsévá svár". Významově se tedy slovo Dáiš (Daeš) posouvá do pozice, která vadí samotným islamistům. Ti ve svých nenávistných videích vyhrožovali, že vyříznou jazyk komukoli, kdo ho bude používat.


Zůstaňte ještě chvíli na Středním východě a zjistěte, jak se žije v libanonském Bejrútu nebo pokračujte na reportáž z Káhiry.

Návštěvník erbílského trhu

Asie Irák Kurdistán reportáž

Související články