Již více než 60 let po čínské invazi do Tibetu žije na 150 000 Tibeťanů mimo svou rodnou zemi. Nejvtěší část z nich následovala dalajlamu a usídlila se v sousední Indii. 

Fotoreport z cesty po tibetských koloniích.

Dharamsala –⁠ sídlo dalajlamy a exilové tibetské vlády

Za tibetskou vládu v exilu je označovaná organizace Central Tibetan Administration (CTA), která sídlí v McLeod Ganj v horském předměstí Dharamsaly. CTA v současné době není uznaná žádnou zemí na světě, ačkoli mnoho vlád ji podporuje, sponzoruje její aktivity a dlouhodobě pomáhá tibetským uprchlíkům.
 

Buddhisté věří, že otáčení modlitebních mlýnků přináší štěstí a prosperitu. Uvnitř mlýnku bývá vytepaná nebo napsaná na papírku napsaná mantra, nejčastěji Om mani padme um. Roztočením mlýnků ve směru hodinových ručiček se mantra aktivuje a čte.
 

Tibeťané nejsou v Indii oficiálně uznáni za uprchlíky. V úředních dokumentech mají označení cizinec. Protože Indie odmítla podepsat úmluvu OSN o uprchlících, nesmí se lidé bez občanství ucházet o pracovní místa ve státní správě a mají problém získat studijní místo na veřejných univerzitách. Jisté ústupky však indická vláda udělala, Tibeťané narození v Indii mezi lety 1950 a 1987 jsou považovaní za rodilé Indy a mohou tedy získat indický pas.

Celkové množství Tibeťanů v Indii se v posledních letech snižuje. Pokles populace je způsoben nižším množstvím příchodů uprchlíků z Tibetu. Zatímco před rokem 2008 jich přicházelo několik tisíc, v posledních letech se podařilo překročit hranici jen nízkým desítkám. Na jedné straně je to způsobené zpřísněním pohybu v samotném okupovaném Tibetu, na straně druhé těsnější spoluprací Číny a Nepálu, který uprchlíci využívali jako tranzitní zemi. Druhým faktorem snížení počtu Tibeťanů v zemi jsou odchody usazených uprchlíků pryč z Indie.
 

Tibeťané v Indii, kteří zde žijí bez občanských práv, mají omezený pohyb jak mimo Indii, tak i v rámci země, nemohou vlastnit půdu nebo plnohodnotně svobodně podnikat. Pracovat smí jen pro soukromé společnosti, které je však platí častokrát hůř než Indy.  
 

Vlajka sněžného lva je v Číně i na okupovaných územích Tibetu zakázaná. Poprvé byla představená 13. dalajlamou, který sjednotil všechny vojenské vlajky do jedné. Oficiální vlajkou se stala v roce 1955.

Ladakh – Průvodce Malým Tibetem

přejít na článek

Bylakuppe –⁠ Tibet v jižní Indii

Mniši se žlutými mitrami na hlavě patří do sekty Gelugpa. Nejmladší, ale za to největší školy tibetského buddhismu. Někdy se jí říká také Žlutá škola nebo Škola vzorné ctnosti. Zakladatelem školy Gelugpa je tibetský reformátor Congkhapa, který prosazoval přísné dodržování mnišských pravidel a hlubokou znalost buddhistického náboženského vědění. Congkhapa zavedl také náboženské disputace, během kterých žáci vedli náboženské diskuse se staršími mnichy.
 

Podle tibetských zvyků by se každý prvorozený chlapec měl stát mnichem. Kluci odchází do kláštera ještě v předškolním věku, kde si nejdřív zvykají na život bez rodiny, klášterní pravidla a pomalu se zapojují do chodu. Malí mniši chodí nejprve do školy, kde se naučí číst a psát a několik let poté se začínají věnovat náboženskému studiu. Někteří z nich mohou dosáhnout nejvyššího vzdělání na univerzitě buddhistické nauky právě v Bylakuppe.

Po krvavé čínské invazi do Tibetu v 50. letech a odchodu Jeho svatosti Dalajlamy uprchlo z Tibetu více než 150 000 obyvatel. Na 120 000 z nich zamířilo do Indie. Největší koncentrace tibetských uprchlíků a jejich potomků žije v Bylakuppe v jižní Indii.


Po čínské invazi požádal Dalajlama tehdejšího indického premiéra Jawaharlala Nehru o pomoc s umístěním tibetských uprchlíků. Ten s požadavkem oslovil představitele všech indických států a v reakci na to vláda státu Maisúr (dnešní Karnátaka) nabídla 1 200 hektarů země. V první vlně přišlo do Bylakuppe 3 000 lidí a dnes jich zde žije více než 20 000.
 

Největší koncentrace Tibeťanů v Indii je ve státě Karnátaka v tropech jižní Indie, dále v horských státech Himáčal Pradéš, Arunačalpradéš, Uttarákhand, Džammú a Kašmír a potom Západním Bengálsku. Stát Arunačalpradéš si dnes nárokují čínští komunisté jako Jižní Tibet.
 

Příchod Tibeťanů do tropického podnebí státu Karnátaka znamenal pro mnohé velký šok. Museli se vyrovnat s vlhkostí, vysokými teplotami i tropickými nemocemi. Vědecký výzkum však dokazuje, že si Tibeťané, kteří žili ve vysokohorských podmínkách, po několika desítkách let přivykli podmínkám jižní Indie. Množství červených krvinek, koncentrace hemoglobinu a podíl hematokritu se výrazně liší mezi Tibeťany obývající jihoindické nížiny a těmi, kteří žijí tradičně v nadmořských výškách nad 4 500 m n. m.

Majnu ka Tilla –⁠ Malá Lhasa v Dillí

Majnu-Ka-Tilla v severní části Dillí se někdy říká Malý Tibet. Kolonie je pro mnohé Tibeťany přestupním bodem a také kulturním a obchodním centrem. V úzkých uličkách se tísní mnoho typických tibetských obchůdků a restaurací.
 

Tibetské papírové nebo látkové modlitební praporky jsou označované jako lungta. Výraz znamená větrný kůň a je symbolem dobrého osudu a pohody. Pět barev každého praporku symbolizuje pět elementů: červená-oheň, zelená-dřevo, žlutá-zemi, modrá-vodu a bílá-kov.
 

Ačkoli tibetští uprchlíci bez občanského statusu nesmí pracovat pro stát, jedna výjimka přece jen existuje. V himalájském Ladaku působí tajná vojenská jednotka složená výhradně z Tibetských uprchlíků, určená k ochraně hranic a pro pohyb ve vysokohorském terénu. Vznikla v roce 1961 se účastnila bojů proti Pákistánu a dnes působí hlavně jako ochránci indických hranic proti Číně.