Při tomto rozlišení obrazovky se nacházíte v omezeném režimu stránek, kliknutím přejdete na mobilní verzi.

Mniši v Kambodži žijí často v jednoduchých dřevěných chýších Mniši v Kambodži žijí často v jednoduchých dřevěných chýších

Mniši v Kambodži: Život plný odříkání

Kambodžské pagody bývaly po staletí domovem mužů a žen, kteří se rozhodli opustit své životy a následovat učení Buddhy. Jaké to je obléct šafránové roucho, přijmout spoustu přísných pravidel a vzdát se světských potěšení? Rozhodl jsem se o jejich životě dozvědět víc a vydal se do několika kambodžských pagod.

Každé přijetí u mnichů má svá pravidla. Při setkání s mnichem mladším než jste vy sami, stačí sepnout ruce ve výši očí a sklopit hlavu podle tradičního pozdravu sampeah. Mony je však starší než já, proto musím pokleknout, třikrát se uklonit až na zem a vyjádřit tak hluboký respekt.

Jak se stát mnichem

Dopolední slunce se opírá do pozlacených ornamentů střechy pagody Ou Trech. Horká výheň vyhnala všechny mnichy do stínu, kde se věnují krátké meditaci nebo rozvěšují svá roucha. Klášterům ve kterých mniši žijí, se říká waty. Součástí každého watu je chrám pro vykonávání modliteb, ubytovna pro mnichy, místo pro výuku náboženství a společná jídelna.

Waty vždy bývaly útočištěm mladých chlapců z chudých rodin, kteří hledali jídlo a přístřešek během studií. “Já jsem se stal mnichem z rodinné tradice,” říká Mony, se kterým si povídám pod chatrčí na vysokých kůlech. Mnichem se může stát každý chlapec od svých 5 let. V Kambodži totiž mají právo být plnohodnotnými mnichy zatím pouze muži. Ženy vypomáhají v klášterech jako kuchařky nebo pomocnice. Jejich bílé róby symbolizují oddanost víře, buddhistické náboženství však společně s muži nestudují. Jenže i zde se pomalu doba mění a s ní i přístup k pravidlům. V některých watech jsou daun či, jak se buddhistickým jeptiškám říká, již akceptovány jako plnohodnotné členky řádu.

Být mnichem nemusí být rozhodnutím na celý život. Někteří Kambodžané sice tráví v oranžovém rouchu celý život, jiní však žijí řádovým životem jen několik let nebo dokonce pouze pár týdnů. Potom se vrací ke svému civilnímu životu. Ať tak či onak, každý buddhista se v životě řídí 5 základními morálními přikázáními. Zakázáno je ubližovat živým bytostem, brát, co nebylo dáno, vyžadována je sexuální zdrženlivost. Dále by se buddhisté měli vyvarovat lžím nebo pomluvám a nakonec je přísně zakázáno užívat omamné látky.

Jenže já jako mnich musím dodržovat pravidel 227,” říká Mony. Když začne vyjmenovávat některá z nich, okamžitě mě zaujme jedno, jehož dodržování si dokážu představit jen těžko. Zákaz manipulace s penězi. Mony říká, že mniši jsou závislí na pomoci laiků, praktikujících buddhistů, kteří však nejsou mnichy. Jejich komunita zajišťuje veškerou materiální podporu. Poskytují peníze, pomáhají stavět obydlí nebo pořizují třeba elektroniku, aby mohli mniši udržovat kontakt s okolním světem.   

Běžný den kambodžského mnicha

Mniši vstávají ještě před východem slunce. “Den začínáme společnou modlitbou v pagodě,” vysvětluje Mony. Dodává však, že individuálním modlitbám a meditacím se věnuje během dne vícekrát.

Každé ráno se podle tradice mniši vydávají do blízkých vesnic pro almužny. V jazyce pálí, což je taková latina thérávádského buddhismu, se mnich řekne bhikkhu, což znamená - Ten, kdo žije z almužen. Na své obchůzky po okolí vyráží s miskou zvanou bat. Do ní lidé vkládají rýži a další jídlo. Od mnichů potom na oplátku získávají požehnání.

Hodně času tráví mniši studiem. “Pokud žiješ v pagodě, otevírají se ti široké možnosti,” říká Mony. Mniši mohou studovat jak ve watech, tak i docházet do státních škol. Zatímco v klášterech se věnují studiu buddhismu a jazyka pálí, ve veřejných školách se učí společně s běžnými kambodžskými studenty. Když nestudují, starají se o klášter a jeho okolí, čtou knihy nebo surfují na internetu.

Blíží se poledne, Mony je jako na trní a netrpělivě se rozhlíží. Ptám se, co se děje. “Rád bych šel na oběd,” říká s lehkou naléhavostí v hlase. V tom mi to dochází, zákaz jídla po poledni je jedním z více než 200 pravidel, které Mony musí dodržovat. Být mnichem rozhodně není jednoduché, proto se mnozí po nějaké době vrací do běžného života. Ti kteří zůstávají, vypadají šťastně a vyrovnaně. Ten klid v jejich očích jim opravdu závidím.

 

Kambodžské pagody bývaly po staletí domovem mužů a žen, kteří se rozhodli opustit své životy a následovat učení Buddhy. Jaké to je obléct šafránové roucho, přijmout spoustu přísných pravidel a vzdát se světských potěšení? Rozhodl jsem se o jejich životě dozvědět víc a vydal se do několika kambodžských pagod.

Každé přijetí u mnichů má svá pravidla. Při setkání s mnichem mladším než jste vy sami, stačí sepnout ruce ve výši očí a sklopit hlavu podle tradičního pozdravu sampeah. Mony je však starší než já, proto musím pokleknout, třikrát se uklonit až na zem a vyjádřit tak hluboký respekt.

Jak se stát mnichem

Dopolední slunce se opírá do pozlacených ornamentů střechy pagody Ou Trech. Horká výheň vyhnala všechny mnichy do stínu, kde se věnují krátké meditaci nebo rozvěšují svá roucha. Klášterům ve kterých mniši žijí, se říká waty. Součástí každého watu je chrám pro vykonávání modliteb, ubytovna pro mnichy, místo pro výuku náboženství a společná jídelna.

Waty vždy bývaly útočištěm mladých chlapců z chudých rodin, kteří hledali jídlo a přístřešek během studií. “Já jsem se stal mnichem z rodinné tradice,” říká Mony, se kterým si povídám pod chatrčí na vysokých kůlech. Mnichem se může stát každý chlapec od svých 5 let. V Kambodži totiž mají právo být plnohodnotnými mnichy zatím pouze muži. Ženy vypomáhají v klášterech jako kuchařky nebo pomocnice. Jejich bílé róby symbolizují oddanost víře, buddhistické náboženství však společně s muži nestudují. Jenže i zde se pomalu doba mění a s ní i přístup k pravidlům. V některých watech jsou daun či, jak se buddhistickým jeptiškám říká, již akceptovány jako plnohodnotné členky řádu.

Být mnichem nemusí být rozhodnutím na celý život. Někteří Kambodžané sice tráví v oranžovém rouchu celý život, jiní však žijí řádovým životem jen několik let nebo dokonce pouze pár týdnů. Potom se vrací ke svému civilnímu životu. Ať tak či onak, každý buddhista se v životě řídí 5 základními morálními přikázáními. Zakázáno je ubližovat živým bytostem, brát, co nebylo dáno, vyžadována je sexuální zdrženlivost. Dále by se buddhisté měli vyvarovat lžím nebo pomluvám a nakonec je přísně zakázáno užívat omamné látky.

Jenže já jako mnich musím dodržovat pravidel 227,” říká Mony. Když začne vyjmenovávat některá z nich, okamžitě mě zaujme jedno, jehož dodržování si dokážu představit jen těžko. Zákaz manipulace s penězi. Mony říká, že mniši jsou závislí na pomoci laiků, praktikujících buddhistů, kteří však nejsou mnichy. Jejich komunita zajišťuje veškerou materiální podporu. Poskytují peníze, pomáhají stavět obydlí nebo pořizují třeba elektroniku, aby mohli mniši udržovat kontakt s okolním světem.   

Běžný den kambodžského mnicha

Mniši vstávají ještě před východem slunce. “Den začínáme společnou modlitbou v pagodě,” vysvětluje Mony. Dodává však, že individuálním modlitbám a meditacím se věnuje během dne vícekrát.

Každé ráno se podle tradice mniši vydávají do blízkých vesnic pro almužny. V jazyce pálí, což je taková latina thérávádského buddhismu, se mnich řekne bhikkhu, což znamená - Ten, kdo žije z almužen. Na své obchůzky po okolí vyráží s miskou zvanou bat. Do ní lidé vkládají rýži a další jídlo. Od mnichů potom na oplátku získávají požehnání.

Hodně času tráví mniši studiem. “Pokud žiješ v pagodě, otevírají se ti široké možnosti,” říká Mony. Mniši mohou studovat jak ve watech, tak i docházet do státních škol. Zatímco v klášterech se věnují studiu buddhismu a jazyka pálí, ve veřejných školách se učí společně s běžnými kambodžskými studenty. Když nestudují, starají se o klášter a jeho okolí, čtou knihy nebo surfují na internetu.

Blíží se poledne, Mony je jako na trní a netrpělivě se rozhlíží. Ptám se, co se děje. “Rád bych šel na oběd,” říká s lehkou naléhavostí v hlase. V tom mi to dochází, zákaz jídla po poledni je jedním z více než 200 pravidel, které Mony musí dodržovat. Být mnichem rozhodně není jednoduché, proto se mnozí po nějaké době vrací do běžného života. Ti kteří zůstávají, vypadají šťastně a vyrovnaně. Ten klid v jejich očích jim opravdu závidím.

 

Waty jsou domovem mnichů, kteří vyměnili světské radosti za život plný odříkání Waty jsou domovem mnichů, kteří vyměnili světské radosti za život plný odříkání Mniši v Kambodži mohou studovat jak v klášteře, tak i navštěvovat veřejné školy Mniši v Kambodži mohou studovat jak v klášteře, tak i navštěvovat veřejné školy Mnichy se mohou stát chlapci od 5 let Mnichy se mohou stát chlapci od 5 let Mniši v Phnom Penhu na vycházce Mniši v Phnom Penhu na vycházce

Související články

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používání tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozumím