Sihanoukville/Otres Beach, Kambodža — “Od Číňanů nic nekupuju,” říká rezolutně Jane, která před 15 lety prodala svůj dům a přistěhovala se na kambodžské pobřeží Thajského zálivu. “V Asii jsem žila mnoho let, ale co se děje tady, to jsem neviděla nikde,” říká trochu utrápeně.

Hippie atmosféru nahrazuje konzum, ve velkém se staví kasina, supermarkety a komplexy víkendových plážových bytů. Vše Číňany a pro Číňany.

Kampong Som, jak se Sihanoukville jmenuje v khmérštině, byl ještě před 10 lety klidným přístavem s bílými plážemi, bambusovými bary a baťůžkáři. Jenže zanedlouho přišly čínské investice a velký stavební boom. Kasina a hotely začaly růst jako houby po dešti a město se změnilo. Číňané si společně s místními politiky dali za cíl vybudovat ze Sihanoukville herní ráj. Nové Macao. 

Vesnička Otres, která leží asi 10 km jižně od Sihanoukville, zůstala donedávna ušetřena, ale i sem se začínají valit stavební stroje. “Před týdnem jsem tu viděla poprvé Ferrari, takové to červené s nízkým podvozkem,” směje se hořce Jane při pohledu na cestu z rudé hlíny, která je plná výmolů. Smíchem se však snaží skrýt obavy z budoucnosti. Většina cizinců, kteří provozují zdejší ubytování, restaurace nebo obchůdky, si musí půdu pronajímat vždy na dobu určitou. “Dům patří mně, ale na půdu mám jen desetiletou nájemní smlouvu,” říká. Pozemky prý vlastní jeden místní realitní magnát, kterému patří většina půdy v Otres. Ironií osudu je, že v minulosti prý patřil k Rudým Khmérům. 

Zatímco Otres Beach z posledních sil odolává v boji, který nejde vyhrát, sousední Sihanoukville prohrál už definitivně. Čínští developeři raději zaměstnávají Čínany a nezřídka dokonce dováží na stavební práce i vlastní vězně. Na první pohled zajímavé investice tedy běžným Kambodžanům v důsledku stejně nepomohou. Spíš naopak.

Vedlejším produktem celého problému je gentrifikace, kterou pro South China Morning Post popsal řidič tuk-tuku Kong Samol: “Nájem se mi zvedl trojnásobně a můj domácí mě chce vyhodit, protože Číňani nabízí víc. Mnoho lidí odchází.” Ti, kteří se snaží udržet, chodí několikrát týdně na hodiny čínštiny, aby si udrželi šanci na výdělek. “Lidé ze západu sem jezdí míň a míň, takže se nějak musíme přizpůsobit,” prozrazuje perfektní angličtinou Somnang, který vypomáhá ve zdejších hotelech. "Jenže vyjít s Číňany je někdy těžké. Často se tu chovají jako by jim všechno patřilo," doplňuje. 

Z Otres nakonec půjdou všichni

“Tady se na smlouvy moc nehraje,” ušklíbne se jeden starousedlík v hospodě, když se ptám, jak vidí svou budoucnost. “Ten když bude chtít, tak to tady zbourá a půjdou všichni,” máchne ledabyle rukou a je jasné, koho tím myslí. Vše se prý v Otres pokazilo teprve před nedávnem. “Dva roky zpátky to ještě bylo v pohodě. Jenže Číňani nabízí 10x víc a Khméři vidí jenom dolary,” říká rezgnovaně a usrkává vychlazené pivo Klang.

Buddhističtí mniši v Kambodži: Život plný odříkání

přejít na článek

Mnoho expatů, kteří dřív žili v Sihanoukville, se odstěhovalo právě sem. Jenže buldozery je nakonec stejně dohnaly. Otres také škodí pověst pochybného souseda. “Turisté si myslí, že jsme součástí Sihanoukville a častěji proto jedou rovnou na ostrovy Koh Rong,” přitakává Jane. Problém je, že Zápaďané nechtějí kvůli současnému stavu na pevnině zůstat, zatímco Čínané preferují pobyty v čínských resortech a nakupují výhradně v čínských obdchodech.

Mnoho batůřkářů na internetu sice radí pevninu přeskočit, ale to je trochu nefér. Samotné Otres má zatím ještě nezaměnitelnou atmosféru. Plážové bary stlučené z dřevěných prken a obložené bambusem, houpací sítě zavěšené mezi podpěrnými kůly a průzračné moře s minimem turistů jsou příležitostí ke strávení pár příjemných dní. 

Čím dál častěji se však stavební stroje ozývají také zde a blíží se doba, kdy se toto pohodové plážové místo definitivně změní v bezduché konzumní letovisko čínských turistů. A je nad slunce jasné, že ti odtud jen tak neodejdou. Kambodža je totiž ve středu zájmu kontroverzního projektu zvaného Pás a stezka.