Ačkoli je zahalování žen tradičně spojováno s islámem, nejsou šátky a závoje výdobytkem islámu. Již ve staré Mezopotámii se ženy halily do šátků a závojů, které představovaly symbol urozenosti a nedotknutelnosti. Ženy bez šátků byly naopak považované za prostitutky a měly dokonce zákaz zahalování, aby byly snadno odlišitelné. 

Obsah:

Hidžáb
Burka
Nikáb
Čádor
Abája
Mravnostní policie

Zahalování žen bývalo součástí židovských i křesťanských tradic. Necudné ženy mohli být potrestané tím, že se s nimi manžel směl ihned rozvést bez nároku na vyplacení ženy.

V samotném koránu se o povinnosti žen zahalování přímo nepíše. V súrách, kterých je v koránu celkem 114 se o zahalování žen píše pouze na dvou místech a navíc nejasně. Korán sice přímo vyzývá ke střídmému oblékání a zahalování pohlaví, o povinnosti zakrývání v něm však není ani slovo. 

V různých muslimských zemích platí rozdílná pravidla pro zahalování. Zatímco v Íránu je nošení šátků povinné po islámské revoluci v roce 1979 a kontroluje jej náboženská policie Gasht-e-Ershad, v Turecku od roku 1980 naopak platil zákaz zahalování ve veřejných institucích i armádě. Zákaz byl v roce 2013 zrušen. Zatímco turečtí sekularisté tvrdí, že šátek je symbol konzervativního islamismu, vládní představitelé namítají, že šátek je symbolem osobní svobody a rozhodnutí každé ženy.

Enklávy a exklávy

přejít na článek

Na rozdíl od mnoha evropských zemí, není zahalování ze strany mnoha muslimských žen vnímáno negativně. Naopak. Zatímco když v Evropě probíhal spor o nošení celotělových plavek zvaných burkini jako symbolu útlaku, pro mnoho muslimských žen by nošení dvoudílných plavek bylo problematické, krajně nepříjemné a stavělo by je do role nečestných a necudných před nimi samotnými. 

Hidžáb

Mnoho lidí si myslí, že hidžáb je pouze označení arabského šátku. Je to pravda, ve skutečnosti je však význam slova mnohem širší. Hidžáb znamená celý soubor pravidel cudného oblékání, zahalování a chování muslimských žen. Arabské slovo hidžáb znamená v překladu zahalení. Pokud se bavíme pouze o tomto arabském šátku, představuje hidžáb nejméně “invazivní” způsob zahalování – zakrývá vlasy, ramena a dekolt ženy s tím, že tvář zůstává odhalená. S hidžábem se často setkáte v Malajsii nebo Indonésii a jeho povinné nošení platí třeba v Íránu, Afghánistánu nebo Saudské Arábii, kde musí být doplněný ještě o závoj.

S postupem času se z hidžábu jako symbolu ctnosti stala módní ikona muslimských žen. Islám je nejrychleji rostoucí náboženství na světě a islámská móda patří mezi nejrychleji rostoucí fashion trhy. Hidžáby se proto staly důležitou součástí mnoha světových značek jako Versace nebo Dolce & Gabbana a našly si i cestu do těch mainstreamových jako Nike nebo Zara. A v roce 2017 se na titulní stranu magazínu Vogue dostala Halima Aden, první modelka v hidžábu.

Na druhou to byl špatně nasazený hidžáb, který zažehnul masivní protirežimní protesty v Íránu. Smrt Mahsy Amíniové po jejím zatčení mravnostní policií vyvolala rozsáhlé demonstrace a sundavání hidžábu se stalo symbolem vzdoru muslimských žen.

Čtyři tváře Káhiry: Reportáž z egyptského velkoměsta

přejít na článek

Burka

Burka je celý oděv, který je vytvoření z jednoho kusu látky, který zahaluje ženské tělo od hlavy až k patě. V burce je nechaný malý průzor pro oči nebo se používá průsvitná látka nebo síťka, která umožňuje rozhled.

Burky se nosí v Afghánistánu, kde patřily k nejčastějším způsobům zahalování a po návratu Tálibanu k moci je její nošení opět povinné. Afghánská burka se nazývá čadrí. Burky se dále nosí třeba v Pákistánu nebo Spojených Arabských Emirátech či Ománu, kde tvarově vychází z nikábu, ale ženy na obličeji nosí zdobenou masku. V zemích jako Francie, Belgie nebo Rusko je však nošení burky zakázané. Stejný zákaz platí i v Kongu z důvodu obav před terorismem.

Nikáb

Nikáb je závoj, který zakrývá tvář vyjma očí. Nikáby se v mnohém podobají burce a pojmenování závisí spíše na geografické oblasti. S nikábem je možné se nejčastějii stekat v sunnitských oblastech Perského zálivu – Saúdské Arábii, Kuvajtu nebo třeba Kataru. V Ománu není nošení nikábu povinností a některé ženy jej nosí jako výraz vyššího sociálního statusu.

Čádor

Dalším způsobem zahalení je čádor. Jedná se o plášť, který muslimky nosí přes běžné oblečení. Zapínání nemá a ženy si jej musí přidržovat rukou. Čádory jsou typické pro šíitské muslimy, proto je možné se s nimi nejčastěji setkat v Íránu, kde bývá povinný pro ženy vstupující do mešit, částech Iráku nebo jižní Asii. 

Hebron: Život pod samopaly a s výhružkami — reportáž

přejít na článek

Abaja

Abaja jsou volné šaty, které zahalují celé tělo s výjimkou hlavy. Proto musí být doplněný ještě o hidžáb nebo nikáb. Zatímco v zemích Perského zálivu bývají abaji černé, v jiných zemích je možné setkat se s pestrobarevnými variantami. Návrháři abaje doplňují o různé výšivky, drahé kameny nebo krajky. Abaje se nejčastěji nosí v Ománu, Spojených Arabských Emirátech nebo Saúdské Arábii. V Saúdské Arábii se nachází striktně konzervativní oblasti, například hlavní město Rijád, kde je nošení abájí vysloveně zakázáno. V liberálnějších oblastech, jako je třeba Džidda je naopak možné spatřit muslimky s rozhalenými abájemi.