Dušanbe/Murghab, Tádžikistán — V 7 hodin ráno panuje na Badachšánském autobusovém nádraží čilý ruch. Po obvodu malého parkoviště stojí vedle sebe přibližně dvě desítky džípů a dodávek různého stáří i kvality. Řidiči pečlivě upevňují na střechu svých vozidel zavazadla s potravinami, pneumatikami, elektronikou a dalším zbožím, které musí po Pamírské dálnici dopravit do hor.

Čím dřív člověk na parkoviště dorazí, tím lepší má pozici při výběru místa k sezení. Na poslední cestující zůstávají nejhorší sedačky v zadní části vozu, což není zrovna příjemné, když vás čeká skoro 20hodinová cesta.

Obsah:
Z Dušanbe do Chorogu
Dva břehy, jeden národ
Z Chorogu do Murghabu
Bezbřehá pamírská pohostinnost
Z Murghabu do Oše
Územím kyrgyzských nomádů
Pamir highway - praktické informace

Z Dušanbe do Chorogu (605 km)

Dušanbe, hlavní město Tádžikistánu, zažilo největší rozvoj ve 30. letech 20. století, na první pohled však nepůsobí typickým sovětským dojmem. Do vínku naštěstí nedostalo přehnaně široké betonové bulváry, nadrozměrná náměstí pro vojenské přehlídky ani stalinistické výškové budovy.

Z Dušanbe vedou na Pamír dvě hlavní cesty. Džípy používají delší, zato lépe sjízdnou silnici kolem přehrady Nurek přes Dangharu a Kulob. Za přehradou silnice klesá a krajina se mění na žlutohnědou vyprahlou step. Zvrásněné kopce, které vypadají jako srst geparda, zalévá horké polední slunce a z rádia se linou tklivé zvuky tádžické flétny.

Autonomní oblast Horský Badachšán je oficiální název východní části Tádžikistánu, jehož polovinu tvoří pohoří Pamír. Žijí zde však pouhá 3 % populace země. Badachšán je územím se zvláštním statutem. Cizinci proto musí ještě před cestou žádat o zvláštní povolení. Jde však o pouhou formalitu, tádžické úřady vydávají povolení za příplatek společně s vízem.

Za Kulobem, tradiční obědovou zastávkou, přechází zpevněná silnice v kamenitou stezku. Malé sedany poskakují jako kamzíci a dokonce džípy musí hodně zpomalit. V kopcích přichází první z řady kontrolních stanovišť. Na checkpointech policisté kontrolují nejen doklady, ale také vybírají neoficiální mýto. Neoficiální proto, že poplatky končí spíš v jejich kapsách než státí pokladně. Checkpoint za checkpointem probíhá stále stejný rituál. Řidič vystoupí, pozdraví se s policisty, předá peníze a můžeme pokračovat. “Kolik stojí náš průjezd?” ptám se. Šofér se jen usměje a povídá: “Mnooogo.”

Dva břehy, jeden národ

Silnice se točí serpentinami do údolí řeky Pjandž a na obzoru vykukují ostré štíty hor. Jejich úpatí je osázené vesničkami, které díky hustému zalesnění vypadají jako zelené oázy ve žlutohnědé poušti. Nad útesy mají vesničané kaskádovitě vysazená políčka. Přítoky Pjandže jsou vyschlé, ale šířka koryt naznačuje, jak silný dokáže být jarní nápor vody z tajícího sněhu.

Silnice v těsné blízkosti řeky lemuje Afghánistán. Pjandž vytváří přirozenou hranici mezi oběma zeměmi. Pamířané žijí na obou březích. Rozdílů si však všimnete hned na první pohled. Zatímco na afghánské straně jsou postavené chatrče jen z kamenů a hlíny, na té tádžické stojí naopak často cihlové domky s plechovou střechou. I na silnici je v tádžické části Badachšánu provoz mnohem živější než v afghánské.

Z Chorogu do Murghabu (320 km)

V Chorogu je obykle velké prostranství z boku tržiště přeplněné maršrutkami a džípy, jenže to neplatí během svátku Íd al-fitr. Sehnat odvoz dál po M41 v tomto období je nadlidský výkon. Jen pár prodejců se snaží udat melouny z korby kamionu, jinak je na parkovišti mrtvo.

Murghab: Život na konci světa

přejít na článek

Na konci tržiště stojí stařičké Pajero po střechu naložené pytly brambor, síťkami cibulí a melouny. Je to jediná šance, ale štěstí stojí při mně. Za poslední volné místo však musím zaplatit. Na Pamir Highway se často platí i při stopování. Mnoho aut, které vyráží na dlouhou cestu mezi městy, funguje jako veřejná doprava. A každé obsazené místo znamená živobytí pro řidiče.

Většina obyvatel Horského Badachšánu jsou Ismaílité s velice uvolněným přístupem k víře. Tato šíitská větev islámu je specifická liberálním přístupem k náboženským pravidlům. Věřící nemusí držet ramadán, nazývaný v této části světa jako ramazan, ani nemají povinnost vykonat hadždž, tedy pouť do Mekky. Nepřekvapuje mě tedy, že moji spolucestující popíjejí vodku z malých stakanů a vesele dovádí na zadních sedačkách.

Bezbřehá pamírská pohostinnost

Tádžikistán bývala nejchudší ze všech bývalých sovětských republik a oblast Horského Badachšánu je na tom dodnes ještě o něco hůř. Navzdory tomu jsou Pamířané velmi pohostinným národem. I přes to málo s čím musí vyjít, jsou vždy připravení pozvat cizince alespoň na konvici čaje.

Auto sjíždí ze silnice a jeden ze spolucestujících zve celé osazenstvo na oběd k sobě domů. Tradiční Pamírský dům tvoří jediná velká místnost, které vévodí 5 osmihranných podpůrných sloupů po obvodu. Každý sloup symbolizuje jednoho ze členů prorokovy rodiny a má vlastní pravidla pro usazování hostů při různých událostech. Nad zemí jsou vyvýšené stupínky s matracemi k sezení a stěny zdobí ručně tkané koberce se složitými vzory.

Cestování po Pamírské dálnici není vstřícné ke spontánním rozhodnutím a vyžaduje alespoň trochu plánování. Veřejná doprava tu téměř neexistuje a sdílené taxíky vyjíždí z velkých měst až po zaplnění všech míst. Přistoupit během trasy tedy bývá velice obtížné. Stopař má šanci většinou jen u řidičů kamionů. Nebo může doufat, že bude kolem projíždět auto některé z charitativních organizací. Nebyl by to ale Badachšán, aby se nedalo domluvit i jiné řešení. S trochou nadsázky se dá říct, že každý zná každého, stačí tedy pár telefonátu a místo v džípu z předchozího města je vaše.

Jak se žije vysoko v horách Pamíru

přejít na článek

Z Murghabu do Oše (420 km)

V Murghabu mají sdílené taxíky stanoviště u místního bazaru, který je trochu netradičně sestavený z nákladních kontejnerů. Denně odtud vyráží do Oše jen pár osobních aut a pokud kolem vás projede náklaďák, měli jste vážně štěstí. Je proto určitě bezpečnější domluvit si místo v autě už den předem.

Průsmyk Kyzyl-Art. Tady končí Tádžikistán. Hranici tvoří jen několik unimobuněk a rozestavěných budov. Široko daleko není nic než nehostinná pustina. Temné kovové mraky halí oblohu a na zemi leží zbytky sněhu. Auta se propadají v hlubokých výmolech naplněných vodou po posledním dešti a snaží se vyhýbat velkým kamenům na cestě. V příkrém kopci supí pásový traktor, který táhne plně naložený kamion. Všichni pozorují nemohoucí kolos a pokorně pokyvují hlavou: "Eto jesť Kyzyl-Art".

Územím kyrgyzských nomádů

Za průsmykem Kyzyl-Art silnice prudce klesá do Alajského údolí, které je domovem kyrgyzských nomádů. Ti si stále udržují staré zvyky a bydlí v tradičních jurtách na pastvinách, kde chovají dobytek, koně a hlavně vyrábí kumys. Fermentované kobylí mléko, které je zdejší oblíbenou pochoutku. Stánky s kumysem stojí podél hlavních silnic v celé zemi, ale ještě lepší je zajet si přímo ke zdroji.

“Kumys?” zjišťuje řidič mezi cestujícími zájem o krátkou zastávku na pastvinách. A protože nadšení je velké, sjíždí z Pamírské dálnice a parkuje na pastvině u malé jurty. Zatímco děti plní plastové láhve fermentovaným kobylím mlékem, paní domu, tedy vlastně jurty, ohřívá vodu na čaj, trhá chléb a zve všechny na ochutnávku této místní mléčné speciality. Uvnitř žije celá rodina pohromadě. Pod jednou střechou mají kuchyň, obývací pokoj i ložnici.

Směrem na Oš se dá cesta konečně nazvat silnicí. Honáci vodí svá stáda na pastvu prostředkem silnice, ovce a kozy zabírají nakonec celou šířku komunikace a auta se musí opatrně vyhýbat. Klukovi na vysokém koni, který má stádo na starosti, není víc než deset let. Hrdě sedí v sedle a bičem usměrňuje své stádo.

Čím blíž k Oši, tím častěji střídají ojeté horské džípy staré lady, obyčejné šátky se proměňují v hidžáby a hliněné chatrče nahrazují moderní cihlové domy.

Civilizace a konec úžasného dobrodružství po Pamir highway.

Cestování po Pamir highway — praktické informace

• při vyřizování víz pro Tádžikistán je potřeba současně požádat i o povolení vstupu do Autonomní oblasti Horský Badachšán, které je kontrolováno na checkpointech. Pokud o něj požádáte online při vyřizování víza, vyjde dokument na 20 USD. Další možností je požádat na Migraní policii v Dušanbe (20 somoni).
   
• Jak dlouho cesta trvá? 
  Pokud si pronajímáte vlastní vůz a jste ochotní každý den cestovat 8 hodin, můžete trasu z Dušanbe do Oše zvládnou za 4 dny. Minimálně jeden den si však dejte rezervu pro případné komplikace během cesty (poruchy, sesuvy půdy a další nepříjemnosti).
   
• Pamir highway veřejnou dopravou
  Pokud nepronajímáte vlastní vůz a chcete vyrazit veřejnou dopravou (což je mnohem dobrodružnější a dostanete se tak do interakce s místními lidmi), musíte se přizpůsobit jízdě sběrných taxíků a plánujte proto více času. Tento způsob cestování je na jednu stranu levnější a cestovatelsky zajímavější, na druhou stranu však nemůžete zastavovat na mnohých místech podél cesty pro fotografování. 
  
  
  
  Osh - (Sary Taš) - Murghab (3 hodiny + 6 hodin)
  Cestujete-li z Oše, dopravu do Murghabu hledejte na místním bazaru. Pod mostem se autobusové nádraží s auty na jih. Přijďte brzy, denně odjíždí jen několik džípů. V Murghabu odjíždí auta také od bazaru. Případně požádejte váš guesthouse o pomoc při zprostředkování. cena vychází zhruba na 1500 kyrgyzstkých somů/150 tádžických somoni (2019).
  
  Případnou zastávku v Sary Taši při cestě na jih si dobře rozmyslete, případně si domluvte volné místo ve voze z Oše s tím, že vás zde nabere. Najít volné mít v projíždějících vozech se skoro nemožné. Nedaleko Sary Taše jsou jurtové tábory nomádů, které můžete navštívit.
  
  Murghab - Chorog (8 hodin)
  V Murghabu je stanice sběrných džípů za bazarem. V Chorogu stojí přímo v centru města. Vozy se vydávají na cestu ráno, tak doražte nejpozději do 8. hodiny. Auta odjíždějí ve chvíli, kdy mají všechna místa obsazená a naložené "cargo". Jízda z vyjde zhruba na 150 somoni. Pokud chcete vystoupit během cesty, musíte zaplatit cenu jako do cílové stanice. Další možností jak vyrazit je stopování. Největší šanci na svezení budete mít s kamiony, které míří do Číny a Kyrgyzstánu. Případně se můžete domluvit s řidiči ze západu, kteří často cestují ve vlastních autech.
  
  Chorog - Dušanbe (13-15 hodin)
  V Dušanbe vyráží džípy ze stanice s názvem Badak­shanskaja avtostancija. V Chorogu ze stejné stanice v centru města, jako při cestě z Murghabu. Jízda trvá 13-15 hodin, proto doražte hodně brzo (v 6 hodin ráno), abyste si zabrali nejlepší místo. Za cestu zaplatíte mezi 300 a 350 somoni. Někteří cestovatelé si platí dvojnásobné jízdné, aby měli vedle sebe volné sedadlo. Nejlepší místo je však vedle řidiče, za které zaplatíte také menší příplatek. 
  
  
   
• Stopování na Pamir highway
  Další možností jak vyrazit je stopování. Největší šanci na svezení budete mít s kamiony, které míří do Číny a Kyrgyzstánu. Případně se můžete domluvit s řidiči ze západu, kteří často cestují ve vlastních autech. Při stopování se očekává příspěvek na benzín, řidiči kamionů jej automaticky očekávat nemusí.
   
• Pronájem vozu na Pamir highway
  Cena za 8denní pronájem se pohybuje kolem 1200 USD. Pokud cestujete sami, zkuste se ubytovat v populárních hostelech mezi zahraničními cestovateli a poptejte spolucestující zde. Případně je možné zkusit cestovatelské forum Caravanistanu. 
   
• Kdy vyrazit na Pamir highway
  Od května do září je počasí na Pamir Highway suché, teplé a nejstabilnější. V průsmycích nad 4 000 m n. m. však může sněžení přijít kdykoli během roku. Zatímco se letní teploty v Murghabu pohybují kolem 15° C, v Oši soupá rtuť teploměru až ke 30° C. V zimě mohou teploty v Pamíru klesat k -20° C. Pokud vyrážíte v zimě, počítejte s případnými sněhovými závaly průsmyků. Uvíznout můžete i na několik dní.