Když v roce 1981 prezident Francois Mitterand oficiálně uvedl do provozu první vysokorychlostní trať z Paříže do Lyonu, odstartoval tím novou generaci cestování ve Francii. Krátce před touto inaugurací pokořil vlak TGV tehdejší rekord rychlostí 380 km/h a stal se tak národním symbolem. Rekord se podařilo navýšit dokonce dvakrát a TGV stále drží světové prvenství na kolejových tratích s rychlostí 574,8 km/h. 

Obsah:
Začátek éry TGV
LGV – Vysokorychlostní tratě pro TGV
Typy jednotek TGV
Rebranding TGV – Ouigio a InOui
TGV v zahraničí
Budoucnost TGV

Vlaky TGV jsou považované za nejrychlejší způsob cestování po Francii. Při srovnání cestovní doby z pohledu dveře-dveře, poráží jak autobusy, tak i automobily, běžné vlaky  a dokonce letadla. Zatímco trasu z Paříže do Bordeaux urazí TGV za 2:06 hod. (600 km), autobusům tento úsek trvá necelých 7 hodin, autu zhruba 5,5 hodiny a letadlu se započtením cesty na letiště, do města a odbavení minimálně 3,5 hodiny.

Začátek éry TGV

Na konci 50. let. odstartovalo Japonsko vývoj vysokorychlostních vlaků a jako první uvedlo roku 1964 do provozu legendární Šinkansen. Tou dobou se i Francie zabývala rozvojem vysokorychlostního cestování a vedle vysokorychlostních vlaků na konvenčních tratích rozvíjela ještě projekt Aérotrainu. Ten se však ukázal jako slepá vývojová větev.  

Prvním prototypem TGV je stala jednotka s označením 001, která byla poháněna plynovou turbínou. TGV 001 se podařilo překonat dosavadní rychlostní rekord a novou metu stanovil na hodnotě 318 km/h (pro neelektrický vlak). Design prototypu se stal předlohou pro budoucí vlaky TGV. Rozvoj plynového pohonu však zastavila ropná krize 70. let a vývoj se tedy musel zaměřit na elektrickou energii, kterou dodávaly nové jaderné elektrárny. To však znamenalo velký konstrukční zásah vývoje nových jednotek. Vznikl tedy nový experimentální prototyp Zébulon, který byl již plně elektrický. 

LGV – Vysokorychlostní tratě pro TGV

Rychlejší vlaky si žádaly nové tratě. V polovině 70. let rozhodla francouzská vláda o financování výstavby první vysokorychlostní tratě LGV Sud-Est (Ligne à Grande Vitesse) z Paříže do Lyonu. Slavnostní otevření trati proběhlo v roce 1981 za účasti nejvyšších politiků a příběh TGV se stal skutečností. Jen o několik měsíců dříve naměřili inženýři nový světový rychlostní rekord. Francouzi projekt nazvali jako TGV 100, cílem bylo pokořit rychlost 100 m/s (tedy 360 km/h), což se povedlo s velkou rezervou. 

Všechny dnešní LGV splňují maximální bezpečnostní standardy, nechybí oplocení v celé délce a také mimoúrovňová křížení. Navíc na rozdíl třeba od Německa na tyto tratě nesmí jiné než vysokorychlostní vlaky. Na bezpečnost navíc dohlíží každých 15 dní jednotka TGV Iris 320, jejíž úkolem je monitorování stavu tratí LGV.

Typy jednotek TGV

Soupravy TGV jsou složené typicky ze dvou hnacích a osmi vložených vozů. Na rozdíl od německých ICE nebo španělských jednotek AVE mají vložené vozy TGV spojené podvozky, což umožňuje lepší aerodynamiku a více prostoru.

Typy souprav:

• TGV PSE (Paris-Sud-Est) byla průkopnická jednotka, která odstartovala pravidelný provoz TGV na trati mezi Paříží a Lyonem. Původně byla konstruovaná na provozní rychlost 260 km/h, po rekonstrukci počátkem 90. let byla navýšena na 300 km/h.
• TGV-A (Atlantique) představuje druhou generaci těchto vysokorychlostních vlaků. Díky 10 vloženým vozům má zvýšenou kapacitu na 485 cestujících. Maximální rychlost s cestujícími je 300 km/h, jednotka je však schopná jet mnohem rychleji, což dokázala při překonání světového rekordu v roce 1990, kdy jela 515,3 km/h.
• TGV-R (Réseau, česky síť) se dostalo do provozu v roce 1993. Jednotky dostahují rychlosti 300 km/h a jsou schopné operovat ve třech napájecích soustavách, což umožňuje využití také v Belgii nebo Itálii.
• TGV Duplex jsou nejmodernější jednotky na francouzských tratích. Díky dvoupatrovému provedení umožňují převézt až 545 cestujících. Dosahují rychlosti 320 km/h. Novější generace Euroduplex (Dasye) umožňuje zajíždění jednotek do sousedních zemí.
• TGV POS (Paris-Ost Frankreich-Süddeutschland) jsou jednotky určené hlavně pro LGV Est a Německo. Soupravy jsou hybridní ze dvou předchozích verzí. Hnacích vozů TGV Duplex a vložených vozů TGV Réseau. Dosahují rychlosti až 320 km/h.
• TGV La Poste byly vlaky určené pro rychlý převoz poštovních zásilek. Jednotky dosahovaly rychlosti 270 km/h, jejich provoz však byl v roce 2015 ukončen.

Rebranding TGV – Ouigio a InOui

Od začátku své existence jezdily francouzské rychlovlaky pod značkou TGV (Train a Grande Vitesse), od roku 2017 se společnost SNCF rozhodla koncept těchto vlaků změnit. Musla totiž reagovat na měnící se potřeby cestujících, otevření francouzského vysokorychlostního trhu zahraniční konkurenci i leteckou konkurenci. Nově se tedy cestující setkají se 2 novými značkami – InOui a Ouigo.

Ouigo je odpovědí na nízkonákladové letecké společnosti. Vlaky jsou uspořádané v konfiguraci jediné třídy, řazen není jídelní vůz a při včasném nákupu může být cestování těmito vlaky velice levné. Funguje však systém různých doplatků (např. za zavazadla).

InOui je protikladem Ouigo a poskytuje prémiový zážitek z vysokorychlostního cestování. Ve vlacích jsou řazené vozy 1. třídy, bistro vůz a rozteč mezi sedačkami a celká kvalita cestování je vyšší oproti Ouigo.  

TGV v zahraničí

Vlaky TGV zajíždí i do zahraničí a to většinou ať už pod hlavičkou SNCF, resp. InOui nebo joint venture společností případně společných značek.

Mezi Francií a Německem jezdí TGV a ICE pod společnou dceřinou společností SNCF a DB Alleo, do Španělska zase pod Elipsos. Využívají k tomu nejčastěji jednotky Euroduplex.

Pod značkou TGV Lyria provozují SNCF a SBB vlaky mezi Francií a Švýcarskem v rámci zjednodušené akciové společnosti, ve které SNCF vlastní 74 % a SBB 26 %. Na palubě jezdí vždy jeden švýcarský a jeden francouzský vlakvedoucí.

Dalším společným podnikem na evropském trhu, který provozuje vlaky TGV je Thalys. Společnost disponuje 2 typy modifikovanými z TGV Réseau PBA (třísystémový) a TGV POS PBKA (čtyřsystémový) v typicky vínové barvě. Vlaky Thalys jezdí mezi Paříží, Amsterdamem, Bruselem a Kolýnem nad Rýnem/Düsseldorfem. O vlastnictví se dělí SNCF a belgické SNCB.

Od roku 1994 spojují vlaky TGV pod hlavičkou společnosti Eurostar Velkou Británii (jezdí Eurotunelem po Lamanšským průlivem), Francii, Belgii a Nizozemí. Eurostar provozuje v současnosti 2 typy jednotek a z konceptu TGV vychází pouze původní e300 (nebo také TGV TMST). Novější e320 vyrobil německý Siemens a jsou odvozené od vlaků ICE 3. Ve společnosti Eurostar mají dominantní postavení opět SNCF (55 % ), SNCB (5 %) a původní podíl britských LCR (40 %) odkoupili soukromí investoři.

Koncept TGV se uchytil také v dalších evropských zemích i mimo Evropu. Vlaky vycházející z technologie TGV se prohánějí na kolejích v Korejské Republice (jako KTX), Maroku, USA (pod značkou Acela) nebo Španělsku (AVE).

Vlakem po Evropě: Jak sehnat levné jízdenky a výhodně cestovat

přejít na článek

Budoucnost TGV

Společnost Alstom samozřejmě nezahálí a již pracuje na nové vylepšené verzi TGV pro 21. století. Soupravy TGV-M, nazývané také jako Avelia Horizon, jsou push-pull jednotky, které designově vychází z konceptu TGV Duplex a mají modifikované hnací vozy. Jednotky mají dosahovat rychlosti s cestujícími až 350 km/h. Společnost SNCF objednala již 100 jednotek, které by měly vstoupit do provozu v roce 2024.