Při tomto rozlišení obrazovky se nacházíte v omezeném režimu stránek, kliknutím přejdete na mobilní verzi.

Bordž-e Ázádí, nejznámější symbol Teheránu a pomyslná vstupní brána do města Bordž-e Ázádí, nejznámější symbol Teheránu a pomyslná vstupní brána do města

Couchsurfing v Íránu

Mnoho lidí má Írán za uzavřenou zemi s přísným náboženským režimem. Zvenčí se to může zdát, pronikne-li však člověk dovnitř, otevírá se svět skrytý pod pokličkou. Jednou z cest jak se dostat mezi běžné Íránce a poznat jejich všední a opravdový život je couchsurfing.

Pro mladé Íránce je couchsurfing jednou z mála příležitostí, jak se dostat do styku s někým ze západu a otevřeně si popovídat. Každý mladý muž musí nejprve nastoupit dva roky vojenské služby a teprve poté smí požádat o cestovní pas. U žen je pro vycestování nezbytné písemné svolení otce. Tím však peripetie nekončí. Islámská republika má s většinou zemí vízový styk, čímž se cestování ještě více komplikuje. A v neposlední řadě rozhodují také peníze, kterých většinou na zahraniční cestu není dost.

Na gauči v Teheránu

Projíždíme severním Teheránem ve staré saipě a Masúd popisuje scenérii. Na severu města kolem Šemiranu a Tadžríše prý žije teheránská smetánka. Projíždíme kolem moderních výškových budov a na silnicích vystřídaly staré saipy o něco novější peugeoty. Naopak čím se jede jižněji, tím chudší obyvatelé jsou. Podobné je to i ve východo-západním rozložení, na západě žijí lidé spíše mladí, moderní a otevření, na východě naopak tradiční rodiny.

Masúd večer připravuje typicky íránské jídlo dizi a naplno pouští svoji oblíbenou muziku. Dříve měl dokonce svoji skupinu, ale protože tento druh hudby není v souladu s názory režimu, začal se věnovat hlavně studiu a práci. Živí se jako architekt a jak sám říká, s platem to není žádná sláva. S příjmem kolem 500 USD měsíčně sotva zaplatí nájem a další výdaje. Proto si musel najít druhé zaměstnání. Do podobné situace se dostává mnoho mladých Íránců v Teheránu. Ve svých rodných městech, kde je život výrazně levnější, by těžko sehnali dobře placenou práci nebo třeba účast na zajímavých projektech, proto se stěhují za prací do hlavního města i za cenu vysokých životních nákladů.

Mnoho cizinců si myslí, že je provozování couchsurfingu v zemi nelegální. Jiní jsou naopak přesvědčeni, že ubytovávání cizinců probíhá v souladu se zákony. Vláda by přeci aktivitu zakázala podobně jako třeba Facebook. Stoprocentně jistý si ale není nikdo. Sám Masúd tvrdí, že Íránci samozřejmě mohou ve svých domácnostech přijímat zahraniční hosty. Pohostinnost a pomoc lidem na cestách patří k perské kultuře stejně neoddělitelně jako koberce nebo dobrý čaj. Údajně však mají cizinci povinnost registrovat se u místní policie do 24 hodin po příjezdu. Osobně jsem se však nikdy nikde neregistroval, ani tajně neplížil kolem zdí pro případ, že by mě některý ze sousedů zpozoroval a mé hostitele udal. Naopak, vždy jsem zdvořile a nahlas pozdravil Salam, načež se dostalo vřelého úsměvu mě i mému hostiteli.

S partou na pizzu

Druhý den navečer míříme s Masúdem a jeho přáteli do oblíbené pizzerie. Ideální příležitost proniknout do skrývaného života Íránců. Je to neuvěřitelné, ale tato přísně nábožensky založená země má jednu odvrácenou stranu, o které se veřejně nemluví, ale všichni o ní ví – alkohol. Ten se sice neshání snadno a při opakovaném přistižení hrozí až trest smrti, ale těžko si bez něj představit dobrou party. Většina mladých Teheránců proto zná nějakého dodavatele, který je schopný alkohol za nemalou sumu sehnat. Nejčastěji se pašuje z Iráku nebo Turecka, někdy se však také tajně pálí přímo v Íránu. Například křesťanští Arméni mají od režimu zvláštní povolení pro výrobu alkoholu, oficiálně však jen pro náboženské účely. V roce 2005 činila průměrná spotřeba alkoholu na osobu 1 litr ročně, což Írán řadí na první místo ve spotřebě mezi muslimskými zeměmi se zákazem pití.

Potemnělým Teheránem se vracíme domů. Já balím krosnu na další putování Íránem a Masúd mezitím píše své přítelkyni, která studuje v zahraničí. Bohužel komunikují jen takto na dálku, on přes opakovanou žádost opět nedostal turistické vízum, aby ji mohl navštívit.

Skutečná jména byla změněna.


Couchsurfing je založený na myšlence poznání nových míst, lidí a kultur. Je to způsob, jak levně procestovat svět, ale také jak si svět pozvat k sobě domů. Tato sociální síť sdružuje téměř 4 miliony lidí a největší oblibě se těší v USA, Francii a Německu. Surfeři mohou hledat své hostitele na základě kritérií jako je pohlaví, věk, jazyk, zájmy nebo hodnocení. Právě vysoké hodnocení je dobrým základem pro bezpečný pobyt.

Íránci je speifický tím, že vlastně ani není potřeba domlouvat ubytování předem. Stačí se jen procházet ulicemi a dřív nebo později vás někdo z místních pozve k sobě domů na oběd nebo alespoň čaj. Z hodinového rozhovoru se tak velice rychle může vyvinout několikadenní pobyt u nových přátel.

Mnoho lidí má Írán za uzavřenou zemi s přísným náboženským režimem. Zvenčí se to může zdát, pronikne-li však člověk dovnitř, otevírá se svět skrytý pod pokličkou. Jednou z cest jak se dostat mezi běžné Íránce a poznat jejich všední a opravdový život je couchsurfing.

Pro mladé Íránce je couchsurfing jednou z mála příležitostí, jak se dostat do styku s někým ze západu a otevřeně si popovídat. Každý mladý muž musí nejprve nastoupit dva roky vojenské služby a teprve poté smí požádat o cestovní pas. U žen je pro vycestování nezbytné písemné svolení otce. Tím však peripetie nekončí. Islámská republika má s většinou zemí vízový styk, čímž se cestování ještě více komplikuje. A v neposlední řadě rozhodují také peníze, kterých většinou na zahraniční cestu není dost.

Na gauči v Teheránu

Projíždíme severním Teheránem ve staré saipě a Masúd popisuje scenérii. Na severu města kolem Šemiranu a Tadžríše prý žije teheránská smetánka. Projíždíme kolem moderních výškových budov a na silnicích vystřídaly staré saipy o něco novější peugeoty. Naopak čím se jede jižněji, tím chudší obyvatelé jsou. Podobné je to i ve východo-západním rozložení, na západě žijí lidé spíše mladí, moderní a otevření, na východě naopak tradiční rodiny.

Masúd večer připravuje typicky íránské jídlo dizi a naplno pouští svoji oblíbenou muziku. Dříve měl dokonce svoji skupinu, ale protože tento druh hudby není v souladu s názory režimu, začal se věnovat hlavně studiu a práci. Živí se jako architekt a jak sám říká, s platem to není žádná sláva. S příjmem kolem 500 USD měsíčně sotva zaplatí nájem a další výdaje. Proto si musel najít druhé zaměstnání. Do podobné situace se dostává mnoho mladých Íránců v Teheránu. Ve svých rodných městech, kde je život výrazně levnější, by těžko sehnali dobře placenou práci nebo třeba účast na zajímavých projektech, proto se stěhují za prací do hlavního města i za cenu vysokých životních nákladů.

Mnoho cizinců si myslí, že je provozování couchsurfingu v zemi nelegální. Jiní jsou naopak přesvědčeni, že ubytovávání cizinců probíhá v souladu se zákony. Vláda by přeci aktivitu zakázala podobně jako třeba Facebook. Stoprocentně jistý si ale není nikdo. Sám Masúd tvrdí, že Íránci samozřejmě mohou ve svých domácnostech přijímat zahraniční hosty. Pohostinnost a pomoc lidem na cestách patří k perské kultuře stejně neoddělitelně jako koberce nebo dobrý čaj. Údajně však mají cizinci povinnost registrovat se u místní policie do 24 hodin po příjezdu. Osobně jsem se však nikdy nikde neregistroval, ani tajně neplížil kolem zdí pro případ, že by mě některý ze sousedů zpozoroval a mé hostitele udal. Naopak, vždy jsem zdvořile a nahlas pozdravil Salam, načež se dostalo vřelého úsměvu mě i mému hostiteli.

S partou na pizzu

Druhý den navečer míříme s Masúdem a jeho přáteli do oblíbené pizzerie. Ideální příležitost proniknout do skrývaného života Íránců. Je to neuvěřitelné, ale tato přísně nábožensky založená země má jednu odvrácenou stranu, o které se veřejně nemluví, ale všichni o ní ví – alkohol. Ten se sice neshání snadno a při opakovaném přistižení hrozí až trest smrti, ale těžko si bez něj představit dobrou party. Většina mladých Teheránců proto zná nějakého dodavatele, který je schopný alkohol za nemalou sumu sehnat. Nejčastěji se pašuje z Iráku nebo Turecka, někdy se však také tajně pálí přímo v Íránu. Například křesťanští Arméni mají od režimu zvláštní povolení pro výrobu alkoholu, oficiálně však jen pro náboženské účely. V roce 2005 činila průměrná spotřeba alkoholu na osobu 1 litr ročně, což Írán řadí na první místo ve spotřebě mezi muslimskými zeměmi se zákazem pití.

Potemnělým Teheránem se vracíme domů. Já balím krosnu na další putování Íránem a Masúd mezitím píše své přítelkyni, která studuje v zahraničí. Bohužel komunikují jen takto na dálku, on přes opakovanou žádost opět nedostal turistické vízum, aby ji mohl navštívit.

Skutečná jména byla změněna.


Couchsurfing je založený na myšlence poznání nových míst, lidí a kultur. Je to způsob, jak levně procestovat svět, ale také jak si svět pozvat k sobě domů. Tato sociální síť sdružuje téměř 4 miliony lidí a největší oblibě se těší v USA, Francii a Německu. Surfeři mohou hledat své hostitele na základě kritérií jako je pohlaví, věk, jazyk, zájmy nebo hodnocení. Právě vysoké hodnocení je dobrým základem pro bezpečný pobyt.

Íránci je speifický tím, že vlastně ani není potřeba domlouvat ubytování předem. Stačí se jen procházet ulicemi a dřív nebo později vás někdo z místních pozve k sobě domů na oběd nebo alespoň čaj. Z hodinového rozhovoru se tak velice rychle může vyvinout několikadenní pobyt u nových přátel.

Dizi, dušené maso na íránský způsob. Docela pochoutka. Dizi, dušené maso na íránský způsob. Docela pochoutka. Zuřivými motorkáři se teheránské ulice jen hemží. Zuřivými motorkáři se teheránské ulice jen hemží. Severní Teherán s pohořím Alborz v pozadí Severní Teherán s pohořím Alborz v pozadí Výstřední vzkaz na zdi bývalého velvyslanectví USA v ulici Taleghani Výstřední vzkaz na zdi bývalého velvyslanectví USA v ulici Taleghani

Související články

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používání tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozumím